Hledám, ano hledám toho pravého....ale když už člověk najde, tak si myslí, že je to na věky....vím, jsem atě mladá, ale už nějak toužím po tom se na někoho uvázat a už se ho nepustit....ale nevím jak to dokázat a to čekání mě nebaví.....vždycky když jsem někoho našla, tak to brzy zkončila a jelikož jsem taková, že nechci být sama, už si občas připadám, že jsem jak holka z E55.....možná se už nějak našel, ale ten se ozve párkrát, prý halvu si nechá poplést, ale když se to povede už i z mé strany tak už o něm nic nevím....co mám dělat??bůh ví...

co říci??...nemám slov...když jsem potřebovala v určitém období od někoho pomoc, tak se na mě skoro každý vykašle....s tím jsem se smířila....ale aby moje nej kamarádka na mě udělala největší podraz jakej mohla, tak s tím se nesmířím...prý to udělala pro moje dobro....jak krásná ironie....ale neni to jen ona....je tu spousta lidí co na mě zapomíná....neříkám a ani netvrdím, že sem jedinej pro ně žijící člověk na světě, ale kdyby mě měli všichni rádi tak jak říkají, alespoň by se ozvali...nikoho nejmenuju, ano nejmenuju, to nemám ve zvyku.....prostě jsem zjistila, že opravdu se člověk má kolikrát ohlížet jen sám na sebe, vím, je to hnusný, ale podle mě by to tak bylo lepší......