Holčička nebo anděl? 24.Červenec 2009
Tuto báseň jsem napsala několik let zpátky. Hrozně moc se mi líbí...člověk se nad ní hodně zamyslí a možná v ní spousta lidí najde svojí pravdu....já ji našla...
....
Pište komentáře,budu za ně moc ráda
Holčička nebo anděl?
Vidím holčičku v místnosti krásnou..
..je jako anděl
každý by řek:že nad ní všichni žasnou,
že je jako motýlek.
Pomalu přistupuji blíže,
co to vidím,je to klam?
Nebo kdo jí vidí,klame každý sebe sám?!
Nemýlila jsem se,je krásná..
na jeden krok od ní stojím..
obléhá nás jen ta místnost černá a prázdná.
Ne,já se nebojím.
Chci se jí podívat do očí..
..zakryje se.
Jako by se něčeho bála..
..a zamyslí se.
Chytne mě za ruku mou s pláčem..
..obličej jí stále nevidím.
Jako by jsme se vrátili časem.
Objevujeme se na louce..
..cítím květiny
Ona ukáže na chlapce..
..že by to byl ten její jediný?
Jsem z toho všeho zmatená.
Kdo je vůbec ta holčička bez jména..
..proč jsme se vrátili s časem?
..nevím,přemýšlím...
Co jsem viděla dále?
Radost střídal smutek..
..vidím,jak jí lidé ubližovali,
ale ona myslela vždy jen na dobrý skutek.
Lidé jí zrazují a klamou..
Ani matka jí v ničem nechce věřit..
..nejšťastnější by však byla právě s mámou.
Říkám si:Jak tohle mohla přežít?
Kdy byla v životě vůbec šťastná?
Snad s tím chlapcem..
..její duše však zůstala prázdná..
..když jí musel dát sbohem.
Slza mi skoro ukápla,když tu...
Vracíme se zpět,
už nikdy nechci hrát tuhle hru.
Vracíme se zpátky na svět.
Objevujeme se opět v té místnosti..
..tmavé a šeré.
V tu chvíli se holčička odprostí..
..otočí se!
A co vidím...
Z holčičky je krásná dívka-žena.
Na nic radši nemyslím.
Jsem překvapená!
Jsem to já...
Dívám se sama na sebe a brečím!
Komu za to vděčím?
Pohladí mě po tváři a řekne..
neboj,teď se už jen vše v dobré obrátí
a štěstí se ti navrátí.
Usměje se a slunce proráží v místnosti prach
..rozplynula se jako mlha,
a mě přešel ten strach.
Už se nebojím...
Nebojím se ničeho zlého,
protože vím...
že mám svého anděla strážného!!
Bože proč to tak bolí... 11.Prosinec 2006
Kapka krve tě na tváři hřeje,
přemýšlíš,kam ten svět spěje?
Jen do prázdna nepřítomně hledíš,
na kolenou klečíš a tiše brečíš.
Díváš se stále kolem sebe,
nikde nic, jenom černé nebe.
Šumění kolem tebe utichá,
už neměj strach,život ti dál nespěchá.
Hvězdy ani měsíc ti na nebi nesvítí,
nevidíš odlesky pavoučích nití.
Za zády černý anděl ti stojí,
víš, že je konec,tvé rány se hojí.
Už bolestí nevzlykej,už je konec,
nemusíš se bát,dozvonil už zvonec.
Byl to jen šílený život bolesti,lásky a bytí,
a tak se naposled řekni,,K čemu je to žití?"
V něco věříte a ono se to za jeden zlomek sekundy upe rozpadne na milion kousků..proč je ten život tak krutý..
napsal/a: spika.m 20:45 | Link komentáře (1)
Sbohem... 20.Listopad 2006
Na naše nádherné začátky si vzpomínám,
ve svém srdci si vše krásné uschovám..
Zvláštní, jen tak jsi oněměl,
a tiše ode mně odešel..
Proč?, řekni mi to!
Prosím, aspoň jediné slovo!
Klečím,
tichá modlitba k Tobě naposledy zazní,
já zašeptám:
„Drahý, vrať se mi!“
Ochutnej chuť slz, které jsou slané,
pohleď do mých očí, které jsou uplakané.
Ten potok hořkých slz,
přesto nezvládnu proplout skrz!
Je to těžké, je to moc,
Já nechci už ničí pomoc!
Už ne!
Stop!
Takhle to už nejde!
Srdce hořet láskou přestane,
tělo zeslábne, hlava klesne.
Já odcházím a už se nikdy nenadechnu..
Možná do pekla, možná do nebe.
Všichni budou žít beze mě.
Pak se možná dozvím kdo mě miloval
a kdo se mi jen za zády smál.
Odcházím nestačíc říct, jak moc jsi pro mě znamenal,
a Ty se nikdy již nedozvíš, jak moc Tě někdo miloval..
napsal/a: spika.m 18:25 | Link komentáře (0)
