Hubenější, než si myslíte!
Rozhodla jsem se zhubnout a vydala se za odborníky z pořadu Jste to, co jíte – doktorkou Kateřinou Cajthamlovou a výživovým poradcem Petrem Havlíčkem. Kdybych věděla, že mě čeká nejen odhalování špeků, ale i duše, radši bych se doma dál cpala svíčkovou.
Jste typický gynoidní typ,“ přivítala mě ve dveřích internistka Kateřina Cajthamlová, která pořadem Jste to, co jíte provází. „A kde proboha máte prsa?!“ pokračovala ve svém defilé. Přiznávám. Nejsem žádný valibuk. Přišla jsem reprezentovat normální holky, které vypadají celkem dobře, ale jejich postava by mohla být ještě… ehm, lepší. Při své výšce 168 cm jsem se za posledních pár měsíců dopracovala na 60 kg (z původních 66). „Chtěla bych někam shodit to sádlo, které se mi uhnízdilo na dolní polovině těla,“ říkám paní doktorce Cajthamlové. Ona mi však poměrně suše kontruje: „Se svou slovanskou postavou se prostě musíte smířit. Tečka.“
Ortel
Se svou slovanskou (respektive asymetrickou) postavou jsem se smířila poté, co jsem zjistila, že se chlapům moje kypré pozadí líbí. Pořád ale vím, že mám určité rezervy. „Vaši asymetrii zvýrazňují malá prsa,“ říká mi paní doktorka a vysvětluje: „Máte široké boky, uzoučký pas, drobný hrudník a široká ramena.“ Kdybych prý na hrudníku měla větší prsa a správně držela tělo, vše by vypadalo mnohem lépe.
„A co s tím?“ dělám na ni psí kukadla. „Budete správně jíst a cvičit dolní polovinu těla,“ vykopává. Jenže jak? „Doporučovala bych vám hodně chůze, dřepy a stoupání do schodů,“ radí mi a přidává kalanetiku anebo tanec. „Výborně. Pravidelně chodím na taneční aerobik a jógu,“ vysvětluji své sportovní zapálení v domnění, že ji ohromím. „A potíte se hodně?“ Nechápavě hledím. Paní doktorka mi vysvětluje, že pokud se potím i od pasu dolů, znamená to, že moje tělo, respektive jeho dolní polovina už nemůže, a spaluje to, co nemá. A po najedení to tam rovnou zase ukládá do zásoby. Bohužel se potím jako p… No nic.
Stojím téměř nahá v ordinaci a Kateřina Cajthamlová se na mě pátravě dívá ze všech stran. „Vy budete mít skvělé těhotenství, porod i kojení,“ říká: „Vaše postava je předurčena být bohyní matkou. Ty boky, které máte, jsou tím, co chlapy dohání k šílenství. Vidí ve vás úrodnou půdu.“ Já se lehce červenám. „Myslím, že určitě máte představu o deseti dětech, skvěle vybaveném domě a manželovi, který se o vás postará,“ hypnotizuje mě přes brýle se zajímavými obroučkami. Chci něco říct o ženské emancipaci, ale mlčím. Kdo by nechtěl prožívat idylu spolu s dětmi a veškerým komfortem? „Myslím, že vašemu tělu svědčí sex,“ říká mi. Červenám se ještě víc. „Vaše tělo je stvořeno pro milování, vy si musíte chlapa hezky osedlat,“ korunuje. Tak to už zavání skrytou kamerou…
Po spočítání BMI (body mass indexu), který stanovuje optimální váhu vzhledem k výšce, se na mě paní doktorka zadívá a s vážnou tváří praví: „Jste na hranici podvýživy.“ Koukám na ni jak zjara. Zhubla jsem šest kilo, zapírat nebudu, ale podvýživa? Kvůli špatnému stravování u mě prý dochází k hubnutí svalové hmoty a následnému ukládání tuku. Mé tělo nedostává to, co potřebuje, proto stávkuje a ukládá na horší časy. „Jíte tak málo, že vám nepracuje bazální metabolismus,“ dodělává mě. Jak je to možné? Jím přece pětkrát denně malé porce a hodně piju. Ach jo.
Jídelníček
Odjakživa se hlídám. Při své postavě prostě musím. Kdybych svému věčně kručícímu břichu dovolila jíst, co se mu zachce, vypadala bych jako Růžičková. „Jste na sebe moc přísná,“ mračí se přísně paní doktorka: „Co jste dneska od rána snědla?“ prořízne ticho. „K snídani müsli s mlékem, cestou do práce mi notně vyhládlo, takže jsem prostě MUSELA jet k mekáči a dát si toast,“ špitám provinile. „Vždyť to je v pořádku, vy si ho rozhodně můžete dovolit, nemáte 160 kilo, ale 60! Jediné, co by mi na tom vadilo, je ta pšeničná mouka,“ vysvětluje a já pokračuju, že jsem si v práci místo oběda dala tři polomáčené polystyrény a ve dvě hodiny malou pizzu na Václaváku. „Vy se na polystyrén můžete úplně vykašlat. A ta pizza? Na kalorie bych se u vás nedívala, ale nemá žádné živiny,“ uzemňuje mě.
K snídani bych si správně měla dát domácí müsli (smícháte vločky s rozinkami, oříšky a slunečnicovými semínky), k svačině ovoce a celozrnné BeBe, k obědu pořádný kus masa, odpoledne zeleninu a celozrnné pečivo a k večeři opět maso, vysvětlila mi paní doktorka. „A pokud pracujete dlouho do noci, klidně si dejte druhou večeři.“ To zní jako sen. Já, která léta po šesté hodině hladovím, najednou budu jíst druhou a třetí večeři! Paráda!
Při své výšce a váze bych podle doktorky Cajthamlové měla vypít 1,7 l čisté vody. „Myslím, že vypiju víc,“ chlubím se. „Pozor, při nadměrném pití dochází ke ztrátě iontů a minerálů,“ opět kontruje. K jejich doplnění mi doporučuje pít Mattoni, Korunní aneb Poděbradku. Vhodné jsou také čaje – nejlépe rooibos nebo zelený bez bergamotu (zanáší střeva), heřmánkový, šípkový anebo s kousky ovoce. „A co moje oblíbená cola light?“ prosím. „Tu nepijte, to je to nejhorší, co můžete udělat,“ mučí mě paní doktorka. „A když bude nejhůř, dejte si tu normální s cukrem, neudělá vám v břiše takovou paseku jako light.“ Mám pít také ovocné džusy, koupit si odšťavňovač a zkusit směsi jako jablko s celerem, ananas s limetkou nebo hroznovým vínem.
Za hodně problémů prý také může moje špatné držení těla. „Máte předsunutou hlavu a pánev. Je tedy jasné, že se vám tuk bude snadněji ukládat do břicha a střeva budou špatně pracovat, když je máte vystrčená dopředu,“ vysvětluje mi. „Jo, a určitě máte ploché nohy. Ty jsou základem toho špatného držení těla,“ vysvětluje. Takže mám ve třiceti chodit na rehabilitaci nebo se kšírovat jako se to dělá malým dětem? „Nejlepší bude, když navštívíte fyzioterapeuta, který vás naučí správnému držení těla,“ dodává doktorka a vedle čísla na fyzioterapeuta mi dává kontakt i na odborníka na výživu Ing. Petra Havlíčka, který mi na základě podrobného rozboru těla a stravování sestaví (nový, lepší) jídelníček.
Zázrak jménem Havlíček
Petr Havlíček se specializuje na výživu již přes deset let. Za tu dobu vypracovával jídelníček nejlepším českým olympionikům – namátkou Romanu Šebrlemu, Katce Neumannové anebo Tomáši Dvořákovi. Vetřela jsem se do jeho přízně taky. Kdo by nechtěl mít tělo (a výkony) jako Neumannová nebo Šebrle?!
„Lehněte si na pohovku a sundejte si pravou ponožku,“ přivítal mě pro změnu pan Havlíček. Lehla jsem si, ani nedutala. Co po mně proboha bude chtít, běhalo mi hlavou… Petr Havlíček na mě napojil čtyři elektrody přístroje jménem bodystat. Jedná se o metodu, která zjišťuje procento tuku, vody a aktivní tělesné hmoty, bazální metabolismus (kolik energie tělu musíte dodat, aby správně fungovalo) a metabolickou spotřebu při zvoleném stupni fyzické aktivity. Přístroj mě během půlminuty prolustroval, pípnul a bylo po srandě. Nastává chvíle pravdy. „Víte, že to, co teď řeknu, lidem často změní život?“ dívá se na mě Petr Havlíček, který si za celou proceduru účtuje okolo čtyř tisíc. Bojím se té pravdě podívat do očí. Budu mít černé na bílém, kolik váží moje špeky…
Výživový poradce na mě šibalsky kouká:„Vaše procento tělesného tuku je na absolutní hranici, méně mají už jen anorektičky.“ Nemůžu mluvit. Já a skoro žádné sádlo? Ani náhodou! Špeky, do nichž mě štípe můj přítel, hovoří jasně! Výsledky ovšem taky. „Bohužel vás taky musím varovat před tím, že kdybyste ještě dále pokračovala v hubnutí, mohla byste přijít o menstruaci a reprodukční schopnosti,“ dodává vážně. Zírám v němém úžasu. Že by mě moje špatné stravovovací návyky dovedly až sem, jsem nečekala. Petr Havlíček pokračuje, tentokrát už jen pozitivně. „Máte tělo absolutního sportovce,“ dělá mi radost, až se tetelím blahem. Na to, že jsem celý gympl nechodila na tělák a v posledních letech to doháním aerobikem, jógou a plaváním třikrát týdně, to docela ujde. Bodystat dále odhalil procento vody v mém těle anebo aktivní tělesnou hmotu (to, co není sádlo ani voda). Jsem poměrně spokojena. Ale zatím z toho vyplývá opět to samé. Budu muset jíst, jíst, jíst.
Výslech jako u STB
Poté přistupujeme k obsáhlému dotazníku. Rodinná anamnéza, moje zdravotní obtíže, jak často se hýbu, kdy, kde a jak; jak často jím (5x denně), co nesnáším (mléko, sýry, jogurty, ananas, grep), bez čeho bych v životě umřela (bez coca-coly a arašídových tatranek)… Postupně s Petrem Havlíčkem pomalu přicházíme na to, proč jsem v poslední době tak unavená, že jsem aerobik musela vyměnit za klidnější jógu, a proč se mi pořád motá hlava. „Máte velkou hypoglykemii, jíte málo a špatně a vaše hladina cukru vám pak dělá v krvi pěknou paseku.“ A co mám dělat? Nosit v kabelce pytlík cukru, jako to celý život musela dělat moje babča diabetička? Samotné mi najednou dochází, že mám k diabetu slušně našlápnuto. Bože, jsem tak blbá. Po sebezbytovací hodince nakonec dostávám za úkol týden si přesně psát, co za den sním. Včetně množství, hodiny a způsobu úpravy a pití. Do vytištěných formulářů si hned druhý den začínám dělat klikyháky. To panu Havíčkovi nedaruju! Píšu tam svíčkovou, ani nemrkám. Chleba s máslem, jablečný koláč. Já vám dám anorexie!
Na základě zápisu mi výživový poradce vyhotoví jídelníček na míru. Samozřejmě spojený s nezbytnou fyzickou aktivitou. Ve dveřích na mě ještě houkne: „Stanovte si priority, podle toho jídelníček sestavím.“ Chvíli váhám. Chce se mi říct, že chci být hubená, ale nakonec říkám, že prioritou je pro mě správné stravování (žádné hypoglykemie, motání hlavy a spol.) a taky chci ještě TROŠKU zhubnout.
Setkání druhé: jídelníček
Dneska mi Petr Havlíček přinesl do kavárny nový jídelníček. Velmi nevraživě si změřil mou colu light na stole a pak začal: „Napsal jsem vám maximálně tři deci koly denně a ob den tatranku,“ řekl přísně. Tři deci denně? Jak to na tom světě jenom vydržím? „Ode dneška budete taky pořádně jíst. Hodně ovoce, zeleniny, celozrnných produktů a masa. Potřebujeme vás nakrmit něčím živým,“ dodává. Což v překladu znamená, že bych se měla vyvarovat mražených pokrmů nebo potravin ohřívaných v mikrovlnné troubě. Ty už pro tělo nemají žádnou výživnou hodnotu. Po přečtení asi třicetistránkového stravovacího manuálu mám hlavu jako balon. Budu muset od základu změnit své stravovací návyky. Manuál od Petra Havlíčka obsahuje doporučení co jíst, co nejíst, kolik toho sníst a co nikdy nedělat. „To by asi pro každého člověka mělo být klíčové,“ říká mi. A co bych neměla jíst zrovna já? „Rozhodně ne světlé pečivo, smažené, instantní potraviny, sycené nápoje, mléko a mléčné výrobky a plynotvorné druhy zeleniny,“ vyjmenovává. Konkrétně pak například pizzu, smetanové omáčky, sladkosti, bonbony, koly a jiné sladké limonády, uzeniny, zmrzlinu, popcorn, bílý cukr, tučná masa, tavené sýry, sádlo, light jogurty, kompoty, čalamády, nekvalitní alkohol, kečup, majonézu a hodně soli.
Skvělé na režimu od výživového poradce je, že jednou týdně dovoluje zhřešit: „Dejte si cokoli chcete, jen to snězte do čtrnácté hodiny, aby se s tím tělo stačilo poprat,“ dodává. „Takže si můžu dát třeba pizzu a zajíst ji malinami s vanilkovou omáčkou?“ ptám se naschvál. „Jednou týdně ano,“ odpovídá stroze Havlíček.
To nejdůležitější, co jsem se s doktorkou Cajthamlovou a výživovým poradcem Petrem Havlíčkem naučila, je, že musím pořád jíst. „Když budete jíst, tělo (respektive matabolismus) bude pořád nastartované a bude spalovat,“ vysvětluje výživový poradce. Mám strach, že ztloustnu. Celý život se hlídám a teď bych měla jíst jako dřevorubec? „Nebojte, až se tělo nastartuje, všechno půjde dolů,“ dodává pro změnu paní doktorka. O. k., vrhám se na nový jídelníček. Za pár dní ovšem Petru Havlíkovi nešťastná volám. Snažím se jíst. jak jen to jde, ale mám pocit, že i kdybych se rozkrájela, nesním všechno, co je v rozpise. „Musíte prostě vydržet,“ podporuje mě přes telefon. „Tělo si musí zvyknout na větší objem jídla, pak už to půjde samo.“ A má pravdu. Za dalších pár dní už mi tolik jídla nedělá takový problém a i když mám pocit, že jím za dva, váha pomalu leze dolů. Heuréka!
Nejdůležitější fakta mého hubnutí
Co jsem jedla dřív?Snídaně: müsli s mlékem
Svačina: ovoce
Oběd: těstoviny
Svačina: 5 plátků polomáčených Racio chlebíčků
Večeře: salát nebo kuře nebo celozrnný chléb se šunkou
Co mám jíst teď?
Před snídaní: 1 dcl džusu z čerstvého ovoce + 2 dcl vody
Snídaně: 120 g ovoce (banán, jablko, hruška, jahody), 2 plátky celozrnného chleba se šunkou
Svačina: 120 g ovoce, 3 sušenky Bebe dobré ráno nebo 1,5 müsli tyčinky nebo 3,5 ks Racio
Před obědem: 2 dcl vody
Oběd: miska zeleniny s olivovým olejem, 300 ml polévky (vývar), 50 g masa (kuřecí, krůtí, králičí, rybí maso) + 40 g sacharidů (rýže, celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny)
Svačina: 120 g ovoce, 3 sušenky Bebe dobré ráno nebo 1,5 müsli tyčinky nebo 3,5 ks Racio chlebíčků
Večeře: (sníst nejpozději 3–4 hodiny před spaním): miska zeleniny s olivovým olejem, 100 g masa (kuřecí, krůtí, králičí, rybí maso) + 30 g sacharidů (rýže, celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny)
2. večeře: 120 g mrkve, pomeranče nebo kiwi
Při své výšce bych měla za den sníst 2000 kalorií.
Body mass index
Body mass index bych měla mít mezi 20–25, což splňuji. Moje BMI je totiž 20,2.
BMI vypočítáte tak, že váhu v kilogramech vydělíte výškou v metrech na druhou.
Výsledky:
nižší než 20 podváha
20–25 norma
25–30 nadváha nízká
30–40 obezita
vyšší než 40 těžká obezita
