Přes bílý arch zasněného úplňku
Šinou si to cáry oblaků
A na nich jak na notových linkách
Usazují se notičky ze zlatavých zobáčků
Neúnavných nočních pěvců
Zvedá se vítr, rozhání osnovu
Ale melodie, ty zůstávají
Ke všemu živěji rozvinuty
O horké a přítulné příběhy z moří
a z jihu
Již pozdní hodina na věži odbita
Vychází do noci ospalý sen
S písničkou na rtech.
Do rytmu ze strany na stranu vrávorá
Zakopne o mraky, v slzách se utopí
Úplněk nevidí, co ptáci neslyší
Ubylo jednoho, třeba to i potěší…