Jeden z nejhorších dnů
08.Prosinec 2006Dnes je 8. prosince a 18. listopadu mě navždy opustil náš milovanej pejsek už je tomu tři týdny a já si pořád pamatuju jako kdyby to bylo včera u po několikáté se snažím dopsat tento záznam do deníky ale pořád mi to nejde tak jako když má člověk to co má v sobě uzavřený přenést na papír. Nejhorší na toj je to že když někdo umře tak si řekneme že to asi tak mělo být ale pokud člověk má nechat utratit, člověk má hodně názorů na to zda nechat žít nebo ne ale jak se jednou rozhodne tak už to nejde vrátit, není to jako rozhodovat o pohybu peněz to když o ně člověk přijde taky naštve ale peníze jsou peníze a život ani penězi člověk nenavrátí, ale rozhodnutí padlo nevím jestli k tomu mám napsat bohužel protože se nedokážu vcítit do těla psa aby jsem zjistil zda padlo oprávněně nebo ne, ale pokud peš týden nežere a sotva se stěží napije tak asi v¨každý ví jak to mohlo dopadnot ráno a v sobotu ráno měl přijet veterinář když jsem se to dozvěděl nevěděl jsem co naa to říct ale já jsem malej pán pátek byl vlastně poslední den kdy jsem viděl Bobíčka živího, zajímalo by mě jestli zvíře vicítí že se blíží jaho konec, tak pochmurnej den sem snad ještě nezažil pořád jsem ho sledoval a čekal že se najednou rozběhne a bude zase zdravej jako dřív večer ještě přišlo poslední pomazlení a nemohl jsem zůstat doma nešlo to musel bych na to pořád myslet šel jsem ven ale to pro mě nebyla zrovna moc velká útěcha protože vetšina z nás má svýho miláčka a já o něho měl ráno přijít, nešlo se ani opít což mi vetšinou nedělá problémy. Snažil jsem se bavit a chvilkama jsem na tuhle špatnou zprávu zapomněl. ten večer utekl strašně rychle ani jsem se nenadál a bylo ráno stále se mi nechtělo domů když jsem věděl co mě tam čeká, veterinář měl přijet v půl osmé, a já došel domů v půl sedmé lehl jsem do postele a usnul v 8 hodin sem se vzbudil a nemohl dál spat a to jsem ani trochu netušil že už je pejsek mrtvej až když mi otec řekl že ho mám jit s ním zakopat do zahrady vůbec mi to nějak nedocházelo a šel jsem vykopali jsme jámu a já šel pro psa do gařáže kdy bylo jeho tělo přikryté dekou, když jsem ji odkryl vyhrnuli se mi slzy z očí uchopil jsem ještě jeho teplé tělo a nikomu bych nepřál zažít ten pohled do otevřených očí mrtvého psa kterého jste tolik měli rádi, jeho tělo jsem opatrně položil do jámy a začal ho zahazovat hlínou a to už jsem nevydržel začal jsem fakt hodně nedá se to popsat nevím jaky bych popsal 14 roků které s nama strávil aa jeho tělo pomalu mizelo pod nánosy hlíny jakmile byla práce hotová šel jsem okamžitě domů nebyl jsem schopnej další práce bylo to jaky kdyby jste pohřbili kousek sebe člověk neví o co přichází než mu to začně chybět tak jako mě chybí to jak mě Bobíček vždy přivítal když jsem konečně v pátek přijel domů ze školy, měl jsem ho fakt rád mám ho rád a vždycky ho budu mít rád nikdy na něj nezapomenu..... napsal/a: strycAsia 18:38 Link
