Ztracený Šášík..
Dvě hodiny ráno, flash-back..slzy stékají, vzpomínky jdou, fotky dva roky staré, video s Tebou… obě se smějeme… cítím jako by to bylo dnes.
Proč??? Do dneška nevím…osudový člověk…v sobě všechno schované mám… stále tam jsi, jako stará rána, která se nehojí… chybíš mi..
Za půl roku šest žen, možná víc…. každý měsíc jedna..hospodské akce.. téměř každý den usínám opicí…hledám svoje štěstí, hledám Tebe…harmonii, soulad.. měla jsem všechno.. teď těžko probouzím, to co odešlo.. kus mě zmizel… roztříštěné vnitřní já… stále sbírám, to, co zbylo…
Chci něco víc, však neumím dát téměř nic, střípky nadějí,v závěji, v ženském světě jsem ztracená… neumím už věřit, nechci se ničeho vzdát..umím si jen hrát.. Hraji si s holčičími city…střed vesmíru jsi byla Ty…
Důvod stále chybí…zůstávám sama…svůj splašený život žiju dál….čas se nevrátí.
