Tak ke mě přišli prázdniny. Je to fajn pocit, ale ještě lepší by to asi bylo s vidinou brigády na červenec a stálím programem na srpen. Když si vzpomenu na to loňský léto, tak pochybuju že by ho to letošní mohlo překonat. Nevím jak se mi to povedlo, ale pořád sem dělal něco děsně zajímavýho a pořád sem na to měl peníze i když sem nikde nepracoval. No fakt, to byla taková prdel... Až se skoro bojim že tyhle prázdniny musej zákonitě stát za nic.
Začátek ovšem byl velice zajímavej. Svatý týden sem věnoval kalení a festivalům a vyplatilo se. Zase a znova se potvrdila ta teorie o tom, že čím víc na to člověk kašle tím líp pak u těch zkoušek dopadne. A pak sem si toho teda taky za ty tři roky hodně pamatoval, ale to je druhá věc. Byla to moje první velká zkouška tak omluvte tu mojí infantilnost (viz. dále)... Čekání je ta nejhorší věc na světě, kdybych si nezapoměl doma občanku a nezabil třčtvrtě hodiny tím, že sem si pro ní šel domů tak by mi asi bouchla hlava. Opravdu jsem si nemyslel, že budu mít až takovou trému. Ještě na mě přišla řada samozřjmě až po přestávce, takže jsem do té místnosti šel dvakrát předčasně, protože mi nikdo nebyl schopnej říct jak se ta přestávka počítá. Potítko - díky bohu za něj, protože mi dali patnáct minut na to, abych se alespoň trochu uklidnil. Mimoto byly doby, kdy jsem si myslel že se vás u maturity ptají rovnou a nemáte žádný čas na přípravu. A taky že u toho stojíte. No, díky bohu že jsem se mýlil. Otázky - Veřejný vodovod a rozvod PB. To byla postupka mýho života. Těžko říct co lepšího sem si mohl vytáhnout. Snad ústřední topení a zařizovací předměty, ale who cares. Nícméně i když jsem o tom věděl dost, stejně doteď nerozumim tomu co se stalo když sem přišel před tu komisi. V tu chvíli jako kdybych snad nemluvil ani já, prostě pořád sem něco říkal, sice občas něco špatně, ale za to celejch 15 minut. Nerozumím tomu, ale je to tak. Ve chvíli kdy mi řekli že jim to stačí, tak to byl asi nejhezčí pocit za... no, hodně dlouhou dobu. Výsledná za dva a je to doma.
To pro mě znamená několik věcí, ale tou nejzásadnější je Epiphone Les Paul 100 která už se na mě nemůže dočkat. No neni to žádnej Gibson, ale je moc krásná a miluju jí. Mějte se fanfárově
Začátek ovšem byl velice zajímavej. Svatý týden sem věnoval kalení a festivalům a vyplatilo se. Zase a znova se potvrdila ta teorie o tom, že čím víc na to člověk kašle tím líp pak u těch zkoušek dopadne. A pak sem si toho teda taky za ty tři roky hodně pamatoval, ale to je druhá věc. Byla to moje první velká zkouška tak omluvte tu mojí infantilnost (viz. dále)... Čekání je ta nejhorší věc na světě, kdybych si nezapoměl doma občanku a nezabil třčtvrtě hodiny tím, že sem si pro ní šel domů tak by mi asi bouchla hlava. Opravdu jsem si nemyslel, že budu mít až takovou trému. Ještě na mě přišla řada samozřjmě až po přestávce, takže jsem do té místnosti šel dvakrát předčasně, protože mi nikdo nebyl schopnej říct jak se ta přestávka počítá. Potítko - díky bohu za něj, protože mi dali patnáct minut na to, abych se alespoň trochu uklidnil. Mimoto byly doby, kdy jsem si myslel že se vás u maturity ptají rovnou a nemáte žádný čas na přípravu. A taky že u toho stojíte. No, díky bohu že jsem se mýlil. Otázky - Veřejný vodovod a rozvod PB. To byla postupka mýho života. Těžko říct co lepšího sem si mohl vytáhnout. Snad ústřední topení a zařizovací předměty, ale who cares. Nícméně i když jsem o tom věděl dost, stejně doteď nerozumim tomu co se stalo když sem přišel před tu komisi. V tu chvíli jako kdybych snad nemluvil ani já, prostě pořád sem něco říkal, sice občas něco špatně, ale za to celejch 15 minut. Nerozumím tomu, ale je to tak. Ve chvíli kdy mi řekli že jim to stačí, tak to byl asi nejhezčí pocit za... no, hodně dlouhou dobu. Výsledná za dva a je to doma.
To pro mě znamená několik věcí, ale tou nejzásadnější je Epiphone Les Paul 100 která už se na mě nemůže dočkat. No neni to žádnej Gibson, ale je moc krásná a miluju jí. Mějte se fanfárově
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů