12.Říjen 2007 (My life)
    Čest práci,
a to opravdu! Dneska jsem kvůli práci musel vstávat v 5:20(!), jít až na dolní nádraží, jet do Roudnice, pak do Budyně a z Budyně tři kilometry pěšky do nějáký vesnice jejíž jméno se velice podobá Roudnici ale jelikož si to pořád pletu tak ho psát nebudu. No bylo to víc než vyčerpávající, ale já bych se zastavil u toho když sem čekal na autobusovým "nádraží" v Roudnici...
  Kouřil sem u zastávky (né na zastávce, na to pozor) a poslouchal sem tři autobusáky jak se bavěj jaký sou ty děti hrozný zvířata a že nemaj žádný vychování... V tom se jeden z nich otočil a s cigárem v ruce nakráčel do svýho autobusu a začal tam na někoho řvát, asi nejspíš něco o tom že se měly najíst venku a kdo to má po nich uklízet. Pak se vrátil a vesele pokračovali v debatě...
  Já teda pány řidiče na jednu stranu chápu. Vim že s některejma to v pubertě cloumá asi víc než by mělo a dopravní prostředky jsou výborný místa na to vybouřit pár svých adolescentních hormonů. Možná za to ani tolik nemůžou... Krom toho že jsou v pubertě je na jejich obranu nutno sdělit že podle pana Freuda se soucit u dětí vytváří až v pozdějším věku a dostat soudnost možná ani za celou pubertu nestihnou... Takže páni řidiči to někdy opravdu nemají snadné, ale na druhou stranu existují i řidiči (jako například ten se kterým jsem jel z Roudnice) kteří s tímhle problém nemají. Čím to je? Já bych řek že stačí možná jenom o trochu lepší výraz než "nejradši bych se na to vysral" a hezky pozdravit. Ten člověk měl celou cestu za hlavou tři 14ti letý kluky a bezproblémů si s nima povídal. Takže z toho podle mě vyplývá, že pokud chtějí autobusáci lepší chování od lidí který vozej měli by začít u sebe....