Vzhledem k počtu mladých lidí kteří kolem mě v poslední době umírají, jsem se rozhodl nad tím trochu pouvažovat. Je to totiž smůla když umřete ve 20ti a ani vám na pohřbu nezahrají písničku kterou byste chtěli, nikdo neví že chcete váš popel někde rozprášit a tak budete další roky hnít někde pod zemí u nejbližšího rodiného příslušníka, kterého jste nedejbože ani neměli rádi. Já jsem se tudíž rozhodl nepodcenit tuto situaci a hodlám světu zdělit co mají v případě mé smrti dělat.
Už jste nad tím někdy přemýšleli? Nemyslím tím co se stane s vámi. Spíše co se stane se světem až odejdete? Kolik lidí bude brečet, kolika lidem to bude jedno.. Nechci si fandit, ale z mé smrti by snad nikdo radost neměl. Věřím tomu že by pro mě pár lidí slzu uronilu, pár dnů bych možná byl žhavým tématem v několika hospodách, říkalo by se: "ten kody, to byl ale dobrej kluk, že jo?" Jistě by se našlo i pár lidí, ze zkušeností posledních pár měsíců jsem jim dokonce vymyslel název, říkám jim posmrtní přátelé. Takový lidé, byť by mě znali jen velmi málo, popřípadě mě ani neměli rádi, hned přispěchali se svojí empatičností vůči lidem kterým na mě záleželo a snažili se sdílet jejich žal. A opět příjde ta kouzelná věta "ten kody, to byl ale dobrej kluk, toho je škoda". Nemám jim to za zlé. Když je prostě zrovna v módě být v depresi z něčí smrti, tak přece nepůjdu proti proudu. Ještě si zavzlykat na pohřbu pro blízké přátele, mezi které nyní samozřejmě také patříte a je to. Achjo, tohle by mě vážně zajímalo. Byl by vážně hezký pocit vědět kolika lidem na vás tolik záleželo. Ba tento pocit by vaše známé po týdnu přešel, ale smrt má poněkud trvalejší následky, takže si zážitek tohoto typu nejspíš nechám ujít.
Ale přeci jen, náhoda je blbec. Přemýšlel jsem nad tou písničkou a vyšla mi Fix you od Coldplay. Tak ve 3/4, kdy ta písnička tak krásně graduje, by jistě i ti nejotrlejší řvali jako želvi. A není pochyb o tom, že krematorium je jasná volba. Už jenom proto, že ten pohřební slogan - prach si a v prach se obrátíš, je děsně cool.
Už jste nad tím někdy přemýšleli? Nemyslím tím co se stane s vámi. Spíše co se stane se světem až odejdete? Kolik lidí bude brečet, kolika lidem to bude jedno.. Nechci si fandit, ale z mé smrti by snad nikdo radost neměl. Věřím tomu že by pro mě pár lidí slzu uronilu, pár dnů bych možná byl žhavým tématem v několika hospodách, říkalo by se: "ten kody, to byl ale dobrej kluk, že jo?" Jistě by se našlo i pár lidí, ze zkušeností posledních pár měsíců jsem jim dokonce vymyslel název, říkám jim posmrtní přátelé. Takový lidé, byť by mě znali jen velmi málo, popřípadě mě ani neměli rádi, hned přispěchali se svojí empatičností vůči lidem kterým na mě záleželo a snažili se sdílet jejich žal. A opět příjde ta kouzelná věta "ten kody, to byl ale dobrej kluk, toho je škoda". Nemám jim to za zlé. Když je prostě zrovna v módě být v depresi z něčí smrti, tak přece nepůjdu proti proudu. Ještě si zavzlykat na pohřbu pro blízké přátele, mezi které nyní samozřejmě také patříte a je to. Achjo, tohle by mě vážně zajímalo. Byl by vážně hezký pocit vědět kolika lidem na vás tolik záleželo. Ba tento pocit by vaše známé po týdnu přešel, ale smrt má poněkud trvalejší následky, takže si zážitek tohoto typu nejspíš nechám ujít.
Ale přeci jen, náhoda je blbec. Přemýšlel jsem nad tou písničkou a vyšla mi Fix you od Coldplay. Tak ve 3/4, kdy ta písnička tak krásně graduje, by jistě i ti nejotrlejší řvali jako želvi. A není pochyb o tom, že krematorium je jasná volba. Už jenom proto, že ten pohřební slogan - prach si a v prach se obrátíš, je děsně cool.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů