Svět podle mě

Jsem fyzicky vyčerpán a emocionálně rozladěn. Za prvé mám kocovinu a měl jsem neklidný spánek. A konečně za druhé jsem dnes čtyři a půl hodiny skládal bratrovi autíčko na ovládání. Pokud dovolíte, rád bych se nad tím chvíli pozastavil. Je opravdu zvláštní když je na krabici napsáno ´vhodné pro děti od osmi let´, ale složit takovou hračku podle desetistránkového opravdu velice zmateného a nepřehledného obrázkového manuálu zabere třem dospělým lidem půl dne. O těch stovkách, ne-li tisících šroubků a matek (a to pouze čtyřhraných, což je nejhorší vynález hračkářského průmyslu jaký jsem kdy viděl) se mi bude zdát asi ještě několik následujících nocí. Na druhou stranu bylo hezké vidět, jak opravdu upřímnou radost měl můj nově devitíletý bratr z dárku který jsme mu vyrobili před očima. Nicméně podobné stavebnice vám tedy příliš nedoporučuji.
   Ve čtvrtek jsem si místo školy udělal výlet do Prahy s tím že si nakoupím něco na sebe, což se mi víceméně úspěšně povedlo. Což znamená, že mám nové džíny, mikinu a tričko. Jsem vážně rád, že moje výplata padla také na něco jiného než jen na alkohol, protože mě mírně vyváděla z míry představa toho, jak matce budu vysvětlovat za co jsem utratil svých šest tisíc během dvou týdnů, aniž bych domů cokoli přinesl.
  A Raconteurs už jste slyšeli? Víte co na to Jan Tleskač? Že byste měli! Ale opravdu, tahle méně známá bokovka Jacka Whitea (z White Stripes - nečekaně), je vážně úžasná. A taky jsem dneska slyšel titulní píseň k nové bondove (Quantum of Solace - nečekaně) a hádejte kdo jí zpívá.? Jack White s Aliciou Keys. Což, řekněme si upřímně, je dost prapodivná kombinace, ale opravdu to není špatné.