Svět podle mě

Anotace: Jak jsem slíbil, tak také činím. Dopsal jsem svojí úvahu na téma "Ty měníš svět a tvá hudba" - přijde mi to čím dál přitroublejší. No. Nečekejte žádné vrcholné dílo mé kariéry, je to celý takový dost škrobený a ani to není pořádně úvaha. Ale já jak jsem to dělal do školy tak mi to nějak nešlo no. A taky je to děsně dlouhý. Na mě. Takže se omlouvám

V současnosti existují čtyři velká hudební vydavatelství,které ovládají asi 80 procent světového hudebního průmyslu. Patří sem Universal Music Group, SonyBMG, EMIGroup, WarnerMusic Group. Dohromady za rok 2007 vydělali 3 miliardy 324 miliónu eur. To je, oproti roku 2007, propad o 8%. Šéfové těchto major labelůsi letos možná budou muset nějaké to letadlo odpustit, ale hudební svět se kvůli tomu nezboří.Právě naopak, jen více takovýchto propadů! Z hudby se stal mamutí byznys, kde se v první řadě kouká na prodeje a kvalita se odsouvá jaksi na druhou až třetí kolej. Pokud chcete podpořit svého oblíbeného umělce tak koupí jeho CD mu paradoxně moc nepomůžete, jelikož těch pár procent které mají z prodeje jednoho CD, je naprosto zanedbatelných.

V poslední době se však možná začalo blýskat na lepší časy, jelikož někteří umělci pochopili směr jakým by se měla hudba vyvíjet a tj. prodej hudby přes internet.Portály jako iTunes či u nás iLegalne již existují nějaký čas, avšak i když se například iTunes tváří že si díky nim můžete píseň stáhnout „directly from the artist“, tak to sice možná můžete, ale nic moc se na tom principu nemění - 60%vydavatelství, 20% iTunes, 20% interpret. Na konci minulého roku však přišla skupina Radiohead s distribučním experimentem v podobě prodeje svého nového alba InRainbows přes své internetové stránky. Mohli jste zaplatit kolik chcete,třeba nic, což je velmi slušná nabídka. Tento první pokus však měl i své stinné stránky a tj. že kapela na internet umístila svou nahrávku v poměrně nízké kvalitě (192 kb/s) a toto jste se dozvěděli až poté co jste zaplatili. Tím pádem byli Radiohead obviněni z vypočítavosti, jelikož každý správný fanoušek chce mít doma kvalitní nahrávku a tímto je skupina donutila zaplatit za album v podprůměrné kvalitě a poté si ještě koupit fyzické cd za 20liber. Názor si na to musíte udělat sami. Každopádně i kdyby se album prodávalo jen přes internet Radiohead by na tom jistě vydělali, i když přesná čísla nejsou známá, za album zaplatilo přes polovinu lidí,kteří si jej stáhli, takže Thom Yorke rozhodněnemůže být zklamaný. Tento pokus měl ještě jeden vedlejší efekt a tj., že skupině udělal reklamu o jaké se jim ani nesnilo. A co je nejlepší, úplně zadarmo.

Nedlouho poté se stejným způsobem rozhodl distribuovat své album Saul Williams. Inspiroval ho k tomu nejspíše Trent Reznor, který je svým odporem k hudebním vydavatelstvím známý již delší dobu a album produkoval. Systém byl podobný jako u Radiohead,jen bylo na výběr jen ze dvou možností. Buď zadarmo(pro prvních 100 000 uživatelů) a nebo za pět dolarů. A poučen, dal Saul Williams na výběr z různých druhů kvalit - od 128 Kb/s až po bezztrátovy formát FLAC. K albu byl připojen také booklist s texty. Otázkou ovšem zůstává zda takováto forma uspokojí lidi, kteří chtějí za své peníze něco hmatatelného. Za dob vinylů se do obalu s deskou dávali jako booklet velkoformátové plakáty a všechno to tak nějak mělo svojí duši. Pak přišli cdčka, booklety se scvrkli na velikost trhacích papírků na poznámky a teď už se snad ani booklety dělat nebudou a nahradí je internetové stránky. Nevím zda to považovat za přirozený vývoj, každopádně tohle je jistě záporná vlastnost distribuce hudby po internetu.

Zatím poslední tímto způsobem distribuovaný počin,je nové album Nine Inch Nails. Instrumentální album obsahuje 36 tracků a prvních 9 z nich si může každý stáhnout zadarmo na stránkách NIN. Celé album stojí už klasických 5 dolarů. Objednat se zde dá i klasická CD verze a DVD. A zdá se, že lidé si na tento způsob začínají zvykat, jelikož v prvních dnech byl server natolik přetížený, že album ani stahovat nešlo. Já osobně jsem si zvyknul velmi rychle a jsem jednoznačně pro. Ještě je potřeba domyslet několik věcí. Například zda dávat lidem na výběr,jestli za album zaplatit nebo ne. Podle mě na tom až tolik nesejde,protože ilegální stahování hudby je momentálně tak běžnou věcí, jako jít ráno nakoupit rohlíky a zvládne to už asi opravdu každý,takže možností stažení alba zdarma na stránkách interpreta by se ani stejně nic moc nezměnilo. Řešení je asi někde uprostřed, to znamená nechat zdarma třeba jen část alba, popřípadě nabízet ho grátis ve špatné kvalitě. Ale tou nejdůležitější věcí která z tohoto vzešla je to, že konečně máte možnost platit tomu, kdo hudbu opravdu vytváří a zato těch 5 dolarů přece stojí, ne?