vlastnomyslní....
Chci vám tu mojí dívku popsat,
ve své básní o ní napsat,
takže milí lidé čtěte,
o mé dívce v každém verši či větě.
Když vidím ty její krásné oči,
svět se hned se mnou točí,
jsou krásné modré,
dívat se do nich je dobré.
Je to pocit příjemný,
ale velmi důvěrný,
v očích vidím vše co ke mně cítí,
ano je to láska je to jak louka plná kvítí.
Někdy její oči pláčou,
slzy jí po obličeji skáčou,
někdy pláčou z lásky,
někdy z bolesti.
V jejich očích se dá najít vše,
je to můj rádce nade vše,
hned poznám jak se cítí,
jestli je smutná nebo veselá jak jarní kvítí.
Nerad vidím její oči utrápené,
na trpkou bolest ulpěné,
to mé srdce se pak trápí,
oči mé se sklápí.
Přál bych vám jí vidět veselou,
její oči vám pak k radosti pomohou,
hned jed den krásnější,
můj život je pestrý a jasnější.
Její oči jsou upřímné,
nerad v nich vidím lež,
to je jako by jsi říkala srdíčku běž,
a to mě bolí,
má očička pak slzy roní.
Mé srdíčko má radši pravdu,
i když může bolet a těžká být,
ale i s pravdou se dá žít,
pravda ukazuje upřímnost,
i když pravda nebývá vždy radost.
