slunce za kopcem

14.Listopad 2007

Tak nějak se dá nazvat cesta, když du za kámošem. Dřív to byla cesta s dlouhym á, plná očekávání, jelikož sme tuze kalili a byli tim pádem hroziwě humorný. Jak nám táhne na další křížek, zdá se, že nám z vůle opíjet svý touhy ubejvá a rok od roku nám tvrdnou hlavy, natož klouby, který skoro nejdou wohnout nebo spíš natáhnout? Cwrnk... To stárnutí je fakt nekompromisní... Ha ha, jak v čem? Vývoj nezastavíš, takže naštěstí se z našich trousících se duší klubou normální klu)bí(ci...(hlavně prosim tě pod tim nic nehledej, je to jen wobič blbůstka) Ha ha, chci bejt zas hroziwě ftipnej. Naštěstí bejt trapnej taky někdy pomáhá. Aspoň si člověk ujasní několik rádoby představ o sobě samém. Zkrátka a jistě, tohle píšu nejspíš, vlastně dozajista nevím ani proč? proto, abych se vymezil náctiletejm, který se tu odhalujou, kdyby před celym světem, ale ukazujou se předevšim naší zubožený zemičce, která chudák neví, která bije, jako já tu a tam, si i tady, nejspíš... Zkrátka naštěstí je tu ten wývoj, škatulky hejblatý, který nám to v mozku rownaj, jako rownatka náctiletejm a nejen jim. Taky sem je kdysi nosil. Ve čtyřiadwaceti. Woltech. Kéž by... Stačí. No co víc říct, než jen dělejte si radost každej den. Přeci jenom prdelky sou na tom dni to nejhebčí, že? Už zase sklouzávam po namydlený skluzavce egoidních žwástů. No nic. Sem text a ty si muj čtenář, tak dáwej si pozor, abych na tebe za rohem nevybaff. FF.
Za celou naší konverzaci, Váš lajstr štyk a udrndanej holema, když zase brzy jazyk napsat štěk

napsal/a: tomesune 16:30 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář