Má mladost nebyla než samý déšť a sníh,

že slunce pro mraky jsem sotva uviděl.

Mám sady - bouřky však, jen bouřky žaly v nich

a ovoce, ach, to jsem nikdy nesklízel.

Tak znenadání jsem se setkal s podzimem

a bylo třeba vstát a zanechat a jít,

jít znovu dobývat tu zaplavenou zem,

kde díry veliké jak hroby bylo zřít.

Ale kdo řekne mi, že květy, o nichž sním,

z té mokré hlíny kvést já ještě uvidím

a že v ní naleznu svou starou sílu zas?

Z života ujídá nám bolest, hlodá čas,

a nepřítel, jenž spí, ó srdce, u tvých bran,

z té krve vyrostl, jež ubíhá mi z ran.

__________________________________________

Moje "citovka"...

Autorem nejsem já ale Charles Baudelaire,jak jistě mnohým došlo :-)