Proč jiní mrhají svými životy a páchají sebevraždy a jiní jen čekají na svůj konec....a přitom by chtěli ještě žít....Neuvědomují si , že život je to nejcennější co člověk má....

Snažím se být dospělá v jednadvaceti , to je co říct , ale nejde mi to.... nedokážu se vyrovnat se strátou někoho moc blízkého.... Tak moc si přeju zakřičet NE JÁ NECHCI! TED JEŠTĚ NE!!Nejsem připravená na tohle, a ani nevím jestli budu...I když vím že umírání k životu patří nedokážu to zvládnout...Tak moc si přeju , aby ještě chvíli žil , i za tu cenu , že by se trápil.... Myslíte si , že je to ode mne sobecké? Snad ano , snad ne... Nevím jen to takhle cítím. Jsem naštvaná , ano sama na SEBE , že s tím nic nemůžu udělat a jen nečinně přihlížím jeho konci..... Tohle mě ničí , myslela jsem si , že to zvládnu a budu silná , ale bohužel sem to nezvládla.... Už nemůžu , nechci ho stratit. Jediné co mě hřeje u srdíčka je to , že ví , že ho mám moc ráda a on mě taky  , navždy zůstanu jeho malou holčičkou se kterou chodíval na nádraží a spolu se dívali na vláčky ...to jediné mi dává sílu se s tím nějak vyrovnat.....