Oáza klidu? V dnešním světě si jde jen těžko představit místo, které by splňovalo dané podmínky k tomu, aby se takto dalo nazývat. Avšak když se nad tímto tématem zamyslíme, můžeme vyplodit hned několik míst či věcí, které dokážou alespoň s určitou nadsázkou zastoupit v naší mysli kapku uspokojení. Představte si takovou normální situaci: jdete odpoledne z práce, či školy, nebo odněkud, odkud chcete být už co nejdříve pryč. Konečně dorazíte domů. Kampak vedou vaše první kroky? Alespoň v mém případě je to buď lednička, což pro mě jistě znamená tak trochu oázu, ale pak je tu ještě místo, na které zapomenout by bylo naprosto hříšné a to je záchod, WC, dámy, páni, OO, prostě ten malinkatý kouteček ve vašem domě, který je vždy určen pouze pro soukromou potřebu (samozřejmě pokud pro někoho znamená WC ještě jiný zdroj potěšení, budiž, ale o tom se mi zrovna moc mluvit nechce…). Je to místo, které navštívíte minimálně jednou či dvakrát denně a musíte uznat, že je vám vždy o něco lépe než před tím. To ani nemluvím o tom, jak nezastupitelnou roli hraje při všeobecném veselí s přáteli, či jiných příležitostech k bujarým oslavám. Pak se ovšem pomoc tohoto přítele nedá zastoupit… Samozřejmě, že abychom se vrátili k tématu, měli bychom spíše objasňovat fakt, proč je zrovna WC místem oázy klidu. Takže…soukromí. To se vám na tomto místě dostává zcela samozřejmě, tedy pokud nesdílíte společné prostory domácí s mladšími sourozenci předškolního věku. Jejich inteligenční kapacita malé makovičky ještě nedokáže pochopit důležitost zavřených dveří a protože naše dveře od toalety nevlastní funkční zámek, musím neustále odpovídat na dotazy typu: A Velčo? Ploč nesmím dovnič?… No proč asi? Říkám si v duchu a s očima navrch hlavy zavírám věčně otevírané dveře… Soukromí na toaletě je tedy již uzavřená záležitost. Pak je tu ještě další věc. Můžete zde být jak dlouho chcete, protože nikdo kromě neomalených sourozenců vás odsud nevyhodí. Nikdo si nedovolí vás násilím odsud odvést, to znamená, že máte vynikající příležitost k tomu se věnovat nějaké skvělé literatuře, nebo novému katalogu AVONu nebo QUELLE co právě vyšel a nikdo vám nebude nakukovat přes rameno a drze převracet stránky proti vaší vůli. Nebo můžete jen tak sedět a při příležitosti vykonávání fyziologické potřeby uspokojovat své duševno myšlenkami, na které jindy nemáte čas. Také si můžete jen tak k nutné činnosti zapálit jedno „retko“ a zase jen tak rozjímat bez řečí typu: Zase tady smrdíš s těma cigárama?! Takže i v tomto ohledu je záchod nepostradatelná věc. S tím se ale nedá srovnat třeba takový veřejný záchodek. Trapné čekání na uvolnění oné místnosti, ve které před vámi „rozjímalo“ vámi raději nepočítané množství cizích osob… Navíc se zkuste uvolnit když i přes dveře cítíte ty propalující pohledy nedočkavých čekajících. A pak… Když vyjdete, skoro abyste se jim báli podívat do očí za dobu strávenou na onom místě. Nebo si představte, že máte rozjímat na místě, kterému se říká turecký záchod. Musíte se soustředit už jen na to, aby ta díra co vidíte pod sebou nebylo to poslední co vůbec vidíte. Podobná patálie se mi stala při cestě autem do Francie. V Německu na odpočívadle jsme potřebovali nutnou pomoc starého kamaráda a tak jsme s radostí a neskrývanou nutností zaběhly na místo označené panáčkem se sukýnkou. Plny spěchu jsme já i má kamarádka otevřely dveře a obě jsme se zarazily a docela hlasitě se lekly. Ne snad proto, že bychom to nikdy neviděli, ale strach o život před krvelačně vyhlížející temnou dírou se umocnil překvapením s tureckých záchodů v Německu. Díru jsme nečekaly a tak jsme tam obě málem zahučely. Zemřely bychom alespoň stylově. Na tureckých záchodech a ve stejnou minutu. Nechtěla bych vidět výraz obličeje Němců povolaných k odstranění našich těl…J Každopádně vše dobře dopadlo a my šly raději rozjímat do nedalekého křoví. No a abych vás již takhle znechucené tím o čem mluvím dlouho neobtěžovala, celé to nějak shrnu. Myslím si, že záchodky (spíše neveřejné…) jsou oázou klidu, protože skýtají nepřeberný počet možností a pokud se správně využije, člověk z něj může odcházet s pročištěnou hlavou i pročištěným… organismem. To znamená spokojenost naprosto kompletní a v tom případě to již celé mohu ukončit.
S přáním pevného zdraví Veronika Joštová