Joo a pokračování, aneb můj středoškolskej život

06.Únor 2007

Jak sem už psal a jak tomu ostatně i vživotě bejvá, po základce přišla škola středí. V mojem případě to byla střední průmyslovka, prostě obyčejná stavárna jako každá jiná. I když v tu dobu sem netušil, že jakákoliv z těch jinejch by mě ušetřila spoustu průserů. Jelikož když jsem na ni nastupoval, tak jsem vůbec netušil, že na ní kdysi učil můj šílenej dědeček.

Teď jen taková vsuvka, aby ste všichni pochopili, proč tvrdím, že můj dědeček byl šílenej. Byl to to pan Doktor Vorel, obávaný nepřítel všech našich sousedů jak tady v Praze, tak i na našem statku na Moravě. Kdybych měl jmenovat všechny jeho záškodnický akce byl bych tu musel popsat eště spoustu stránek. Ale pro ukázku uvedu aspoň některý. Tak třeba když natíral mojí tetě kůlnu, začaly ho obtěžovat okoloběhající slepice, tak popad to nejbližší co měl po ruce, tedy štětku a barvu a jednoduše je natřel na zeleno. Nemusim vám asi vypisovat, jak teta valila oči, když okolo ní začaly běhat zelený pipky. A jelikož byl obzvlášť vysazenej na barvy, tak udělal odobnej trik o pár let později našemu sousedovi, jehož kozel ho jednoho krásného dne začal obtěžovat svojim mekotem. Tohle zvíře ovšem dostalo přeliv z modrého emailu. Takže narozíl od slípek ho nebylo třeba loupat jak vajíčko, stačilo ho nechat na dešti, aby trochu opršel. Další jeho libůstkou bylo polejvání lidí a zvířat pod jeho okny vodou. Což se stalo osudným několika opilcům kteří jdouc z hospody nám chtěli omočit roh domu. Ovšem to už na ně číhal dědeček s kýblem vody a jal se je kropit. Je pravda, že už se u nás nikdy neukázali. Takže tahle metoda byla evidentně úspěšná. Ovšem jednomu pejskovi našich sousedů se stala osudnou. Když čekal v zimních mrazech pod oknem našeho domu až půjde naše psí slečna na procházku, tak ho dědeček pěkně na férofku trefil kýblem vody. Ale co čert nechtěl, tenhle zamilovanej psí Kasanova místo toho, aby běžel domu do tepla, zalez pod naše auto. Kde bohužel zmrzl na kost. To dědeček vyřešil jednoduše tím, že jeho na kámen zmrzlý tělo hodil sousedovi do zahrady. A prováděl eště mnoho podobnejch, eště drsnějších fórků.

Tak tenhle postrach dostal při zjištění, že pudu na školu, kde on učil pěkně debilní nápad. A to, že mi tam zajistí protekci. I když jsem ho zapřísahal, ať tam neleze, tak se stejně jednoho krásnýho dne sebral a dorazil na vánoční besídku profesorů. A už podle jeho vítězoslavnýho úsměvu, když dorazil za mnou a vyprávěl mi, jak mi "pomoh" jsem věděl, že jsem v prdeli. Jelikož mezi dveřma si odchytl jednoho mladýho profesora, který byl kdysi jednoho žákem. A počastoval ho větou: "Co se tu předemnou schováváš jak vyplašenej skunk. Neřikej, že to je kvůli tomu, žes u mě málem propad.....". .... Naneštěstí tenhle jím oslovenej profesor byl můj třídní. A pak mi to podělal i u většiny jinejch profesorů s nad s vyjímkou ryze anglicky hovořící profesorky, která mu nerozuměla.

Výsledky jeho návštěvy se dostavily velmi rychle, jelikož hned druhej den vběhnul profesor do třídy a zeptal se: "Kde je Vorel?" Načež se na mě rozeřval a vynadal mi do všemožnejch protekčáckejch mazánků a podobně..... Můj osud byl zpečetěn....alespoň mezi profesorama.
Naopak u spolužáků jsem si vydobyl ostruhy už první den, když jsem při protřepávání pera postříkal jednomu profesorovi omylem plášť. Nacož on reagoval velmi hlasitým povykováním a tím, že mektal něco o mě a návštěvě ředitele. Tím se stala má osobnost v anonymitě naší nové třídy jednou z nejznámějších. V druhé přestávce jsem se to snažil využít a sezval jsem pár okolo sedících jedinců na pívo. A tahle banda, ve skoro v neměnné sestavě se mnou chodila na to pívo daší 4 roky. Prostě lidi k pohledání. Naše ksichty se v jedný místní hospodě staly tak známejma, že na maturitní večírek nás zvaly kamarádky servírky a páni majitelé na tolik pivek a panáků, že sme ani nic naplatili. Prostě ráj na zemi.

A jak probíhalo moje studium? Mno první rok jsem málem nedostudoval, tenhle profesor, co si mě tak "oblíbil", mě nechal rupnout z deskriptivní geometrie. Naneštěstí jsem to léto odlít do ameriky a doučoval jsem se to ke zkoušce ani ne dva tejdny před reparátem. Ale všechno dobře dopadlo, školu sem doděla a na konec jsem odmaturoval téměř s vyznamenánim. Celou střední bych nazval:"Zlatý časy z La Casy" protože to bylo takový to období,kdy sem na všechno sral a jedinej problém bylo sehnat prachy na pivko a na karty. .... napsal/a: vorlak 21:32 Link komentáře (0)



Tak takhle to se mnou začalo

10.Prosinec 2006

Tak abych to vzal pěkně od začátku....

....Narodil jsem se v Praze 7.7. 1985 bylo už docela pozdě, táhlo zhruba na půlnoc, když se z lůna mojí drahé paní matky vyloupla malá potvora, který pozdějc dali jméno Vorel. A už v tuhle chvíli bylo jasný, že asi bude mít docela fryšnej život. Protože jakmile jsem vypad z pohodlí matčina bříška, tak mě popad nějakej cajzl za nohy a dal mi hroznou herdu přes prdel a já začal řvát jak tur, což ho evidentně uspokojilo. A jelikož se asi ten pán domníval, že to je málo, nebo to měl na svědomí alkohol v jeho krvi, ale každopádně faktem je, že mě ten blb pustil na zem. Od tý doby mam ten svůj divnej ksicht a přeházený kolečka v hlavě....

...Jak jsem si tak rost, tak bylo vidět, že ze mě jednou bude gurmán. Protože jsem sežral na co jsem přišel, nevyjímaje kyblíček plnej všemožný ponravy. Nepohrdnul jsem ani žížalama. A proto jsem rychle rostl....

....S tím, jak se zvětšoval můj objem a hmotnost jsem zjistil, že mám diplomatické vlohy. Ty se týkaly zejména menších a slabších jedinců ze školky. Hojně jsem je využíval při argumentaci o tom, kdo zkonzumuje jejich svačiny. Většinou pod tíhou mojich argumentů a mojeho těla svačiny dobrovolně vydávali.....Joo, to byly zlatý časy ta základka

...V tu dobu sem byl eště hodnej kluk, protože jsem eště věřil v dobrý lidi (inu najivita) A tak někdy v tej 8 třídě to začalo bejt hutný, na pivko se chodilo stále častějc a častějc a čas od času sem si dal i nějakýho toho špeka Až jsem se někdy ke konci 8 třídy dopracoval k mojí první otravě alkeholem a pak to bylo jen a jen horší... Naštěstí brzo přišel konec základky a já opustil partu mojich jeblejch kumpánů, abych našel na střední eště větší magory ... Začaly pro mě latý časy napsal/a: vorlak 12:48 Link komentáře (0)



Začátek konce


Tak si asi začnu zapisovat, co se mi kdy a kde přihodilo, protožeposlední dobou to začíná bejt opravdu na román napsal/a: vorlak 11:48 Link komentáře (0)