Joo a pokračování, aneb můj středoškolskej život
06.Únor 2007Jak sem už psal a jak tomu ostatně i vživotě bejvá, po základce přišla škola středí. V mojem případě to byla střední průmyslovka, prostě obyčejná stavárna jako každá jiná. I když v tu dobu sem netušil, že jakákoliv z těch jinejch by mě ušetřila spoustu průserů. Jelikož když jsem na ni nastupoval, tak jsem vůbec netušil, že na ní kdysi učil můj šílenej dědeček.
Teď jen taková vsuvka, aby ste všichni pochopili, proč tvrdím, že můj dědeček byl šílenej. Byl to to pan Doktor Vorel, obávaný nepřítel všech našich sousedů jak tady v Praze, tak i na našem statku na Moravě. Kdybych měl jmenovat všechny jeho záškodnický akce byl bych tu musel popsat eště spoustu stránek. Ale pro ukázku uvedu aspoň některý. Tak třeba když natíral mojí tetě kůlnu, začaly ho obtěžovat okoloběhající slepice, tak popad to nejbližší co měl po ruce, tedy štětku a barvu a jednoduše je natřel na zeleno. Nemusim vám asi vypisovat, jak teta valila oči, když okolo ní začaly běhat zelený pipky. A jelikož byl obzvlášť vysazenej na barvy, tak udělal odobnej trik o pár let později našemu sousedovi, jehož kozel ho jednoho krásného dne začal obtěžovat svojim mekotem. Tohle zvíře ovšem dostalo přeliv z modrého emailu. Takže narozíl od slípek ho nebylo třeba loupat jak vajíčko, stačilo ho nechat na dešti, aby trochu opršel. Další jeho libůstkou bylo polejvání lidí a zvířat pod jeho okny vodou. Což se stalo osudným několika opilcům kteří jdouc z hospody nám chtěli omočit roh domu. Ovšem to už na ně číhal dědeček s kýblem vody a jal se je kropit. Je pravda, že už se u nás nikdy neukázali. Takže tahle metoda byla evidentně úspěšná. Ovšem jednomu pejskovi našich sousedů se stala osudnou. Když čekal v zimních mrazech pod oknem našeho domu až půjde naše psí slečna na procházku, tak ho dědeček pěkně na férofku trefil kýblem vody. Ale co čert nechtěl, tenhle zamilovanej psí Kasanova místo toho, aby běžel domu do tepla, zalez pod naše auto. Kde bohužel zmrzl na kost. To dědeček vyřešil jednoduše tím, že jeho na kámen zmrzlý tělo hodil sousedovi do zahrady. A prováděl eště mnoho podobnejch, eště drsnějších fórků.
Tak tenhle postrach dostal při zjištění, že pudu na školu, kde on učil pěkně debilní nápad. A to, že mi tam zajistí protekci. I když jsem ho zapřísahal, ať tam neleze, tak se stejně jednoho krásnýho dne sebral a dorazil na vánoční besídku profesorů. A už podle jeho vítězoslavnýho úsměvu, když dorazil za mnou a vyprávěl mi, jak mi "pomoh" jsem věděl, že jsem v prdeli. Jelikož mezi dveřma si odchytl jednoho mladýho profesora, který byl kdysi jednoho žákem. A počastoval ho větou: "Co se tu předemnou schováváš jak vyplašenej skunk. Neřikej, že to je kvůli tomu, žes u mě málem propad.....". .... Naneštěstí tenhle jím oslovenej profesor byl můj třídní. A pak mi to podělal i u většiny jinejch profesorů s nad s vyjímkou ryze anglicky hovořící profesorky, která mu nerozuměla.
Výsledky jeho návštěvy se dostavily velmi rychle, jelikož hned druhej den vběhnul profesor do třídy a zeptal se: "Kde je Vorel?" Načež se na mě rozeřval a vynadal mi do všemožnejch protekčáckejch mazánků a podobně..... Můj osud byl zpečetěn....alespoň mezi profesorama.
Naopak u spolužáků jsem si vydobyl ostruhy už první den, když jsem při protřepávání pera postříkal jednomu profesorovi omylem plášť. Nacož on reagoval velmi hlasitým povykováním a tím, že mektal něco o mě a návštěvě ředitele. Tím se stala má osobnost v anonymitě naší nové třídy jednou z nejznámějších. V druhé přestávce jsem se to snažil využít a sezval jsem pár okolo sedících jedinců na pívo. A tahle banda, ve skoro v neměnné sestavě se mnou chodila na to pívo daší 4 roky. Prostě lidi k pohledání. Naše ksichty se v jedný místní hospodě staly tak známejma, že na maturitní večírek nás zvaly kamarádky servírky a páni majitelé na tolik pivek a panáků, že sme ani nic naplatili. Prostě ráj na zemi. 
A jak probíhalo moje studium? Mno první rok jsem málem nedostudoval, tenhle profesor, co si mě tak "oblíbil", mě nechal rupnout z deskriptivní geometrie. Naneštěstí jsem to léto odlít do ameriky a doučoval jsem se to ke zkoušce ani ne dva tejdny před reparátem. Ale všechno dobře dopadlo, školu sem doděla a na konec jsem odmaturoval téměř s vyznamenánim.
Celou střední bych nazval:"Zlatý časy z La Casy" protože to bylo takový to období,kdy sem na všechno sral a jedinej problém bylo sehnat prachy na pivko a na karty.
....
napsal/a: vorlak 21:32 Link
