Není den co bych se neprobudila s pocitem,že jsem něco nestihla,nebo snad něco zapomněla,ale nejhorší na tom všem je,že ač říkám,že "něco",tak přesně vím co..vím,co jsem nestihla,co jsem zapomněla udělat.Nezapomněla jsem na to však cíleně.Pouze proto že v tu chvíli kdy jsem to měla udělat,jsem byla ještě poměrně malá holka a nevěděla jsem jak moc mi nevyřčení jednoduché věty:"Mám Tě ráda"může navždy změnit život..A taky že se to stalo.Není den co bych na Tebe nemyslela..marně si přemítám naše společné chvíle a snažím se vzpomenout si,která z nich byla ta poslední..Byla jsem v té době naivní děcko a tolik šťastná,že Tě mám,že by mě ani ve snu nenapadlo,že o Tebe přijdu.Neustále si vyčítám,že jsem tam nebyla s Tebou,že jsem tu stále a bez Tebe.Byl jsi pro mě moc důležitou osobou,dalo by se říci,že tou nejdůležitější.Dal jsi mi do života spousty užitečných rad a dokud se jimi budu řídit,jsem si jistá,že nic nepokazím.Hrozně moc bych si přála,aby jsi viděl kým teď jsem,co dělám,jak moc se snažím a k čemu vlastně to všechno? Možná naivně doufám,že to odtamtud,z té druhé strany vidíš..vím,že je to hloupost a jako naprostý antisemitista se kolikrát sama sobě směji..Je to však jediná myšlenka spolu s tou,že se snad někdy setkáme,ať už na druhé straně nebo ve snu,co mě drží naživu..
V očích odraz plamínků zář,do tmavé noci zahalená tvář..
Výraz láskyplné touhy máš,tento okamžik je jen a jen náš..
Dotyk pouhý tváří se běžně,vnímán každým kouskem těla něžně..
Prosím,ať trvá to věčně..!
V hlavě tisícero myšlenek,srdíčko buší a buší..
V bříšku překrásný motýlek,mé smysly o tuší..
Nedokáži myslet na nic jiného než na to,až uslyším poslední zvonění a poběžím k Tobě..!
Jsi pro mě vodou v poušti,neděje,co mě neopouští..
Jsi slza,co po tváři se spouští,život,co nikomu neodpouští..
Tajemství,které se snažím ukrýt před paprsky slunce.Jen hlupák si myslí: "Mě se to nemůže stát".
Slunce pálí do očí..zavřu je.Ne,Nezavírej! Padá na mě kamení. Nic necítím. Jen to strašné horko..
Je to prokletí. Nápis v písku.¨Nečtu,nevnímám. Moře šeptá:"Spi sladce".Ne,já ještě nechci spát!
Víčka těžknou,oči se zavírají,ale já ještě nechci jít spát!
Světýlko na konci tunelu...
Neodsuzuj otce-matku,za život jim děkuj ty pratku!
Život je bahno a jenom svině v něm umí chodit!!
Krása pomíjí,ale blbost je věčná!
Jsem krutý i něžný..jsem Život..
Tvůj život skončil,zapomeň na všechno.Zbývá Ti jen naposledy vydechnout..
Zavři oči a skoč..přemýšlet můžeš potom..
Jen slyšte rady Havrdů,jak vážně mluví o prdu.Směle všem tu tvrdí,že každý člověk prdí.Někdo málo,někdo víc,do sukní i nohavic.I ten žebrák bídlou štván,prdí jako velký pán.Prdí mlynář ve mlýně,prděl i Baťa ve Zlíně.Ůředníkům v kanceláři,též se prdům dobře daří.Na hodnost se nekouká,každý si rád zapšouká.Prdí Petr,prdí Pavel,prdí každý z nás.Prdělo se vždy a všude a prdět se bude zas.:)
Jen jeden pohled stačí,aby se mi zrychlil tep a rozbušilo srdce..
Jen jeden dotyk stačí,aby mi celý tělem projelo neuvěřitelné vzrušení..
Jen jeden polibek stačí,aby mi v podbřišku poletovalo tisícero motýlků..
Tak a teď toto vše spoj dohromady a co Ti vyjde??
L.Á.S.K.A
tohle jsem napsala 27.6.2007
Zajímalo by mě jestli existuje posmrtný život.Jsem racionalista,ale stále na to musím myslet.Kdyby tak člověk mohl po smrti alespoň na chvilku byť jen spatřit své blízké o které přšel..Proč vůbec tolik bolí smrt někoho,koho jsi znal a měl ho rád??Je to strašný pocit úzkosti,vědět,že už ho nikdy neuvidím,neuslyším jeho smích a a ni ho neobejmu.Byli jsme spolu tak dlouho a přece tak krátce..Stalo se mu něco moc ošklivého..vždycky moc pracoval..chtěl pro nás to nejlepší..teď so konečně bude moci odpočinout..
"Tatínku,moc Ti děkuju za všechny krásné chvíle a za vše,co jsi pro nás kdy udělal ikdyž jsi vlastně vůbec nemusel-však Ty víš..Děkuju jméno,které jsi mi dal-nikdy se ho nevzdám!Přísaham!Děkuju za ty nejkrásnější okamžiky mého dětství!Byl jsi a vždy pro mě budeš táta s velkým "T" "!!..
