winkyS2

Tak jsem se rozhodla vsem naspat muj zivotni pribeh. Mozna vam to pomuze v rozhodovani, mozna se vam to bude chtit precist jen tak pro zvedavost, mozna nedojdete ani k druhe vete, ale nemuzu nic ztrati..ja svuj sen si uz splnila:)

Ted sedim v nasi utulne restauraci. Kdyz rikam nase, vlastni ji muj kamarad Adrian, ale spolecne s Federicou a Elen tady drtime nase tela a seznamuje se se stale novymi lidmi.. Ale od zacatku, at z toho kazdy neco ma.

Takze narodila jsem se v Cr, ve Frydku Mistku. Chodila jsem normalne do skoly jako vsichni ostatni, mela skvelou rodinku. Mamu, tatu, brachu a psa:) Ale ja vedela, ze pro tento svet jsem se nenarodila. Pak jsem zacala starim zjistovat, ze si se svyma vrstevnikama moc nerozumim a ze muj zivot je vlastne jen jeden velky stereotyp. A tak jsem rano vstala sla do skoly a pak zase prisla dom a utapela se ve svych snech o uteku, o tom byt nekym jinym, o tom mit jinou rodinu. Asi bylo vse kolem me tak dokonale, ze ja potrebovala neco co sivybojuju sama. Nekdo je maly a chce byt popelarem, hasicem, modelkou, zpevackou, hereckou. Ja chtela byt oblibena a jit si sama za svymi sny. Nechtela jsem porad za sebou tahnout sveho dokonaleho tatu a vedet, ze vsechno diky nemu budu mit.. tohle jsem proste nechtela.

Jednou jsem si precetla na internetu o studovani skoly v cizine, zajisti mi bydleni, jidlo, pratele, vybornou skolu.. znelo to jako pohadka a asi proto jsem to chtela zazit. A tak zacalo premlouvani rodicu. Sotva se to dozvedela mama, hned byla proti, nedokazala si predstavit, ze jeji mala dceruska, ktere je 15 odjede nekde samotna do cizi zeme. A tak jsem mohla premlouvat jak jsem chtela. Ale po skonceni zakladky, jsem nejela nikam do ciziny, ale pokracovala jsem ve studovani stredni.. Bylo to porad to same, kolem me nebyl nikdo, kdo by me vyslechl.. citila jsem se uplne sama... Jenze pak prisel ten krasny vek. Bylo mi 17 a ja uz si proste rekla, ze si sve sny jen tak nenecham vyprchat a udelam pro to vsechno, ikdyby to melo stat kaluze slz, ikdyby to melo stat uz nikdy se nevratit...ja proste vedela, ze pro to udelam cokoliv. A tak jsem s tim znova prisla... Mama o nicem nechtela slyset,ale tata mi to dovolil... rekl, ze pokud to moc chci, tak to dokazu a ja si zatelefonovala do agentury, ta mi rekla co to stoji a vsechny dalsi informace a ja se do toho dala, zacala drit v jedne hospe at si vydelam na letenku a pak jednoho dne si vzala sve veci a jela. Jenze ta agentura nebyla zas tak velka pohadka. V Italy jsem zjistila, ze tam nemam domluvene zadne bydleni a skola na kterou mam chodit je snad ta nejskredsi a nejspinavejsi z celeho sveta.. najednou jsem tam byla sama, a uz se nemela kam vratit, ale neztracela jsem nadeji,,,protoze tohle jsem vzdycky chtela.

Prvni tyden byl nejhorsi.. prespavala jsem na plazi a utracela posledni penize za jidlo. Vsude za sebou tahala kufr, ale nastesti jsem potkala federicu Bylo ji to hned jasne, bylo tam plno takovych lidi jako ja, ale kdyz jsem ji rekla ze uz jsem tam tak 8 den nechapala, ze jsem se nevzala a neodjela domu, jenze ja ji pokousela vysvetlit, ze tohle je to jedinne co chci. Vzala me k Adrianovi do restaurace, dostala jsem zasteru a mohla jsem zacit pracovat.. Nechapala jsem proc se o me tak zajima, ale citila jsem vni pozitivni energii .. byla proste skvela. Pak jsem poznala Adriana a ten si me hned oblibil, rekl ze tam muzu pracovat jak dlouho budu chtit ale ze se musim naucit italsky, ze anglicitna jenom stacit nebude to jsem ale tusila, pak prisel vecer a Federica me vzala k ni do bytu, bydlela tam s Elen, krasny utulny bytecek, rekla ze muzu u nich zatim bydlet. Elen sice nebyla moc nadsena a to ze me nema rada, jen dokazovaly kazdodenni hadky. Na druhy den me Federica vzala do jedne z jejich znamych skol a tam me prijali, byla jsem stastna. Vedela jsem ze to je jen diky Federice a za to jsem ji byla zavazana.. A tak to zacalo.. Rano jsem si vzdycky zasla na snidani k Adrianovi a pak jsem sla do skoly, odpoledne jsem se vracela primo k Adrianovi a obsluhovala cizince i domorodce.. vecer jsem lehala unavou, ale byla jsem na sebe pysna.. Jednou jak jsem "Tiki Taki Mam" obsluhovala, sedela tam jedna takova holcina, strasne mi pripominala me, pred mesicem... sedla jsem si k ni a zacala sem se snazit o rozhovor, umela skvele anglicky..takze to slo lehce. Zeptala jsem se Adriana jsetli by nepotreboval jeste jednu vypomoc a on se nakonec slitoval.. a ze me a Angely se stal nej kamosky.. uz nebyla jen skola a prace.. ale vecer utahane sme sly objevovat nocni italsky zivot a byly prekvapeny... zasly sme na plazovou diskoteku, ktera se pro nas stala tim nejlepsim, na ktere jsme ted kazdy druhy den, zkousely se ucit italsky:)) vzdycky jsme na nekoho neco mluvily a mohli sme to mlet dokola hodiny ale stejne nam nikdo nerozumel. Zacatky byly tezke, ale my se nevzdavaly.. Byly sme na tom stejne, obe jsme hledaly neco co nas dostane z nasi zeme, obe jsme sme sly za svym cilem, obe jsme byly smutne a chtely se hodnekrat vratit a myslim ze bez Andilka jak ji rikam ja bych to asi nezvladla.. asi jsme se mely potkat...   A tak tedka dodelavame predposledni rocnik na skole v italii ... ten system je docela odlisny takze to popisovat nebudu... Proste splnila jsem si svuj sen... Za ty tri roky co tady jsem..jsem byla jen jednou v CR a zjistila, ze to asi bylo naposled, hodne lidi me zklamalo, hodne lidi mi ukazalo pretvarku a ja uz ted vim, ze moje rodina je tady v Italy,,, tady primo v Bali:) Mam tady Federicu, Angelu, Adriana:) Mam tady uz i kamosku Elen... a mam tady Cristiana... dalsiho cloveka, kvuli ktereho jsem presvedcena, ze me uz odtud nikdo nedostane... je to moje laska uz rok...  a bez neho by to taky neslo...

Lidi bezte si za svym snem... A nebudte smutni kdyz neco ztratite, protoze s kazdym koncem zacina neco noveho... Jen se musite snazit..a to hodne! Ciao