Jsi andílek, který nosí v srdci lásku,
Jsi zlobivý čertík, bez růžků a bez ocásku.

Kouzlo lásky tajemné, v tvém srdci se skrývá,
Oči modré nádherné, jak malá mořská víla.

Tvé rty jsou něžné sladké pokušení,
projít světem křížem krážem, na světě už takového není.

Pro ty oči, pro to srdce, pro tvůj dech a pro tvé plíce,
udělal bych cokoli,, podstoupil bych i mnohem více,, lásko, já Tě miluji!

Snad každý z vás již někdy poznal velký smutek a v tu chvíli jste si říkali, že už to nemůže být horší,  že jestli přežijete tohle,tak už přežijete všechno.... Pak jste se z toho dostali a po čase smutek na chvíli zmizel z vašeho života.Zapomněli jste na něj, na tu bolest a utrpení, na to, co vám někdo způsobil...Nebo jste si to způsobili sami? Spousta lidí hledá útěchu kdesi v neznámu...uzavírají se do sebe a říkají si:"Vyrovnám se s tím sám!" někdy je to řešení... Je fakt, že jsou i takoví lidé, co si říkají přátelé. Ale když pak přijdou a řeknou vašemu kamarádovi, že ho fakt nebaví řešit s vámi vaše problémy, doufejte,že se to nedozvíte. V opačném případě zvažte, jestli jsou to opravdoví přátele. Je dobré se vypovídat a možná je to nejlepší řešení...Můžete to však řešit i jinak...pít, brát drogy nebo něco podobného...to je asi to nejhorší řešení...řeknete si:"tak jednou se opiju, to ještě není závislost..." to je pravda, ale ten únik z reality se vám možná zalíbí natolik, že se ho už nebudete chtít vzdát. Opět utečete, potřetí zase a takhle to půjde dál a dál aniž byste si všimli,že jste závislí... Ze svého okolí vím, že je těžké tohle změnit... Když uklouznete, zvedněte se znovu a znovu....dokud budete moct. Zkoušejte to a časem třeba spadnete  a  někdo vám podá ruku, kterou byste ani nečekali....Život není lehký, ale zkuste v něm hledat hlavně radosti, štěstí, lásku i přátele... Beze snahy se vám nikdy nic nepodaří, ale za úsilí budete odměněni...