… rok 2000… pro někoho obyčejný rok, pro někoho znamenal přelom něčeho. Pro násto byl ten druhý případ. Poprvé jsme se viděli, pozdravili a mluvili.Tenkrát jsme se viděli jednou za týden a nějak neměli snahu se k soběpřiblížit. Ty jsi byla součástí týmu, já byla outsider a nemohla sedostat dál L. 

Létautíkala a vše se měnilo. Ty sis na mě ani nevzpomněla a já pokaždé,když jsem viděla nějakou tragickou brankářku v bráně a říkala si „kdyby tak věděli o Laďce, hned by jí sem chtěli “  Byla jsi pro mě něco jako „bohyně v brance“. Nikdy by mě nenapadlo to, co se stalo v následujících letech.

    22.5.08 my měli po zápase s Ervěnicema a šli se náhodou kouknout na Jirkov. Už ani nevím s  kým tenkrát hráli JTam jsem tě poprvé po takové době viděla … a říkala si „já mám snadhaldy nebo co“. Pak následovalo Slunce a my se k sobě přibližovali,zase stejný začátek nejdřív jen pozdrav a pokukovačka  a  pakuž rozhovor a společný blbnutí ….. tam jsem poznala, že nebudeš jenpouhý kamarád, že k sobě máme blíž a těšila se na další dny s tebou.

Aleto co přišlo nečekala ani jedna z nás. Soustřeďko bylo tím nejlepšímřešením pro poznání se ještě mnohem víc. Připadala jsem si jak diktátora ty jsi šlapala jak hodinky. Nejčastější slova co jsi slyšela „přines,udělej, zajeď “ a tobě to nevadilo, prostě jsi se sebrala a jela J

Teď si to pořádně uvědomuji, omlouvám se a zároveň děkuji !!!

Při loučení se se všemi jsem slyšela „budu ti volat, psát … každý den !!! “  Kdo dodržel slovo jsi byla pouze TY a Pájin !  moji skuteční přátelé.

      Čekalajsi na mě když jsem vstávala. Snídaně, oběd, večeře … to vše jsmedělali společně a ve stejný čas. Kolikrát jsi byla v noci unavená a jáplná elánu, protože jsem měla odpoledne, ale spát jsi nešla. Zůstalajsi se mnou a prokecali jsme mnoho hodin. Každý den jsi mi s něčímpomáhala …ať to byla škola nebo fotbal…cokoliv! V ničem nebyl problém !

Vzpomínáš na naše cvičení eeee J jak mě vichřice neodnese J …. každou neděli focení ?!

V průměrutak 4hodky denně, to je výkon!!! Za tu dobu jsme se poznali ještěmnohem mnohem víc. Je sice smutné, že kvůli tomu abych poznala pravéhopřítele, musím odletět až za oceán, ale zároveň jsem za to šťastná.Vrátila jsem se jiná - změnil se mi pohled na svět, názory už nemámjako dřív a to nejdůležitější, poznala jsem, že mám pouze dva opravdovépřátele a jedním z nich jsi ty!!! Nikdy tě nechci ztratit a moc sipřeju abychom se vždycky přes vše dostali společně, společnými silami avždy jako přátelé.

Děkuju ti za všechno co jsi pro mě dělala a doufám,že i já ti jednou dokážu vše takhle oplatit. 

By Schumi