V pohledném stavení na konci vesnice bydlela sedmkrát trestána světice od mladí fandila procházkám v šeru na jejich památku vlastnila dceru....

Křehounkou dívenku s nosem jak okurka červeným od rumu no prostě Karkulka. Jednou když matička dívenku spatřila dala ji lepáka a něžně pravila: Rychle si oblekni červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku.
Dones ji guláše aspoň půl hrnka, ať babka vyskočí zase jak srnka.
K čemu je matičko červená suknice ta jenom přiláká úchylné myslivce, jestli mne znásilní tak jako včera asi už nebudu nevinná dcera.
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod, než babka utratí za léky důchod.
Příprav se ihned do startovní polohy, pořádný gulášek ji postaví na nohy.
Popadla Karkulka aktovku s jídlem a běžela lesem jak píchnuta šídlem. Navzdory vábivé červené sukničce nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy ji donesly do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu, pak v lóži uzřela podivnou postavu.
Co je to za fóry tak brzy po ránu, vlk se tu placatí v babině županu.
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří babku jsem posnídal ty zůstaň k večeři.
Máš hezké tvářičky jak žádná druhá za to ta babice byla dost tuhá. Tak to jsi si vybral kvalitní potravu. Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu? Pozdě mne nazýváš spanilou děvenkou sežral jsi babičku s infekční žloutenkou....