(Výňatky z dosud tajného soukromého deníku Woodyho Allena. Deník bude vydán posmrtně, anebo po autorově smrti, podle toho, k čemu dojde dříve.)

Opět jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Tentokrát jsem si navlhčil nos a strčil jej do zástrčky. Naneštěstí nastal zkrat a pouze jsem vykopl ledničku. Stále posedlý myšlenkou na smrt, ustavičně přemítám. Jestlipak je posmrtný život? Pokud ano, rozmění mi tam dvacku?

Dočkat se rána je stále těžší. Včera večer jsem byl nesvůj. Zdálo se mi, že nějací lidé chtějí vniknout ke mně do pokoje a umýt mi hlavu. Ale proč? Představoval jsem si, že vidím podezřelé stíny, a ve tři ráno se prádlo přehozené přes židli začalo podobat císaři Vilémovi na kolečkových bruslích. Když jsem konečně usnul, zase jsem měl ten ohavný sen, ve kterém si nějaký svišť chce přivlastnit mou cenu v tombole. Zoufalství.

Myšlenka: Proč člověk zabíjí? Kvůli potravě. A nejenom potravě. Často je nutný i nápoj.

Woody Allen