Dočkat se rána je stále těžší. Včera večer jsem byl nesvůj. Zdálo se mi, že nějací lidé chtějí vniknout ke mně do pokoje a umýt mi hlavu. Ale proč? Představoval jsem si, že vidím podezřelé stíny, a ve tři ráno se prádlo přehozené přes židli začalo podobat císaři Vilémovi na kolečkových bruslích. Když jsem konečně usnul, zase jsem měl ten ohavný sen, ve kterém si nějaký svišť chce přivlastnit mou cenu v tombole. Zoufalství.