28.Červen 2008
Svítání v opuštěném pokoji není přesně to po čem jsem kdy toužila..Praha už je taková, zvykej si. Neosobní, odměřená, zlá....kouzelná..plná hledajících lidí (ostatně stejně tak jako na kterémkoliv jiném místě téhle planety, jen tady poněkud silněji, zdá se mi..)
Dnes jsem potkala 3 hledající osoby. Slečnu co ztratila svůj svetr (nejspíš k němu měla silné citové pouto, neb když jej stále nenecházela, oči se jí začaly zalévat slzami), pána co hledal stokorunu v peněžence, tvářil se docela ponure a jeho slovník nebyl moc slušný...a mou kamarádku, která hledala druhou ponožku do páru, aby nemusela mít ostudně nesladěné odstíny.
Kolik lidí, které jsem dnes minula nebo s nimi prohodila pár vět asi něco hledá a ani o tom nikdo netuší? 20? 50? 100??? Proč pořád někdo něco hledá (přitom spousta lidí ani neví co hledá..)?
Nějak mě to začíná rozčilovat. Jsme národ hledajících nevědivců (ted si nemůžu vzpomenout jak nazvat člověka co něco neví...2 dny bez spánku dělají s mozkovou aktivitou své..)? Jsem snad jediná, která konkrétně ví co hledá? Ano, já už konečně po x letech hledajícího nevědění vím co hledám..
HLEDÁM NICNEHLEDÁNÍ
Doboru noc.
Komentáře (1):
tlesk tlesk tlesk :)
Přidej komentář
<< Domů