Zamilovaný kurvy a kokoti aneb Lidi, neblbněte

Hovno, prdel, sračka, to je moje značka.

Proč všeci rozpitvávají svoje rozbolavělý city, zlámaná srdíčka a ublížené dušičky? To nemůžou milovat jen na oko, pár rminut, dní, víc ne? Dyť je to tak jednoduchý - přátelství - flirt - partnerství - sex - rozchod. O nic nejde. Tihle masochisti mě udivují... Ve dne v noci řeší, co asi dělají jejich srdíčka, jestli je milujou natolik jako oni je, jestli náhodou nejsou zakoukaný do nějakýho jinýho srdíčka a jestli s tím druhým srdíčkem nedejbože nepíchají za jejich zády. Zamilované duše řeší i to, co problémem není, jak se neztrapnit, JAK O NI/NĚJ NEPŘIJÍT, jak ho dokopat k lásce, psychické i fyzické, nebo naopak k zlaté trpělivosti..., jestli se líbí červená krajková podrsenka nebo vyholené ohanbí...

Ale teprve až se tato srdíčka nacházejí ve stavu největší lásky ke svému objektu božímu, schopni obětovat sami sebe, aby uspokojili všechny jeho potřeby, teprve PAK dostanou kick od osoby nejbližší a té, které nejvíc důvěřovali. A za to to nestojí. Má rada proto zní - než si nechat zlámat své srdce, raděj jej zlámejte někomu jinému. Dokud je čas. Soucit se v tomto případě nevyplácí. A hezký den přeji :o)