proc to tak je? proc to tak musí byt?

proc nad tí musim premýšlet, proc musím zmatek v srdci mít?

ne ja už nechci takhle s ním žít chci ho zmenit chci ho jen sama pro sebe mít.

proc to neví? proc je k tomu slepí

nechci mít otázky nechci ho soudit nechci mu ríkat bež nekam lhárí!proc je takový proc se to muselo stát

proc musela sem ho sakra potkat?! proc musel jenom se svou partou všechno podnikat?

žilo by se mi líp beze tebe

proc mam takové vzpomínky proc mam v srdci takový chaoz?

proc nad tím premyšlím nad tím co se vlastne stalo?

proc je to utrpení proc je to básen proc jsou to slova která mi te vzala?

život jde dál to je jasné jen žal se už nevymaže.

Proč musela jsem se bát proč musela jsem pořád utíkat.

proc si moji lásku odhodil jako ruži která se stále smutkem souží.

proc to tak muselo být proc to tak muselo dopadnout proc si to dopustil a tím pomyslnou bombu spustil

spustil si casování cas ktery nam je dan už brzy vyprší a ty porád ješte nemaš odpovedi na ty

spousty otázek které prší na nás jako déšt ktery se spouští a dáva na jevo muj smutek muj žal to jak pro tebe sem se trápila to jak na tebe jsem jen kdysi myslela.

ale došlo mi to že takhle nemužu žít došlo mi že se to neda jen takhle porád snít.

zbavila jsem se pout te neštastné lasky kterou sem v sobe stale chovala a v srdci ji nosila. zybtecne uplne zbytecne jsem se trápila stejne sem tim nic nedokázala. sklidila jsem jen tvuj vysmech tvuj smích tvoji radiost žes mi ublížil a žes me konecne ponížil.

tys ji zneuctil a tím si ji nenávratne poškodil mou lásku.

proc si mi lhal proc ses na me furt díval. proc si mi lhal a proc si neumíš ríct že nejsi král. proc utrpela by tvoje hrdost pri tom kdybys rekl co prožívaš? kdybys rekl co si svymi predstavami prokládáš?

proc ti to jenom nedojde? proc neumíš si ríct že si blbý? proc neumíš byt ani k sám sobe uprímný?

proc se ptám proc když stejne rozum nedostaneš proc se ptám proc když stejne si za svým stojíš a nic nepochopíš.