muj 2a pul lety pribeh

08.Leden 2008

ahojte,jmenuju se Kuba...noc,vsichni spi,ja nemohu,proto pisu.Citim zesebe potrebuju neco dostat,nevim co to je tak vam skusim povedet svujpribeh.
Vsechno to zacalo,kdys sem se s mamou prestehoval na Finskou ulici,byljsem jeste relativne mladej kluk,mohlo mi byt tak 15 let typuju.Nikohojsem tu neznal ale kazdej den jsem potkaval holku vencici malehojorksiraka.Byla nadherna a ja ji chtel.Myslel jsem si ze je tak o 2-3roky starsi jak ja,takze to nema smysl ani zkouset.Ani jsem nevedelocem se s ni bavit.Zustala pouze v mich snech.
Slavil se Silvestr 2005 a byl jsem s kamaradama u radnice.Tady jsemvidel byvaleho spoluzaka,jak se s tou "vysnenou"divkou obima a bavi sespolu..."To je moje sance"rekl sem si.Vydal jsem se k nim a dal se doreci.
Od te doby jsme se alespon bavili.."pokrok"rikam si.
Zlom byl 25.cervence 2005 kdys jsme byli venku vecer pred barakem a jarano vztaval do prece.Bylo asi 10 hodin,mozna pul11 a ja rekl ze jdudomu.Divka (Bara)rekla at na ni pockam,ze jde taky.
vesli jsme do vchodu,hned mi to cvaklo a schvalne jsem nerozsvitilsvetlo na chodbe:)...sak to znate;-)...prisli jsme k memubytu,prohodili jsme par slo a nastala chvile ticha,opet me to nenechalochladnym a uchopil jsem ji za ruku a zacali jsme se libat....byl jsemstastnej.
dalsi den mel podobny prubeh.
po par dnech si rikam jo prima ulet ale nedavam tomu moc nadeji...pospouste krasnych chvilich prozitych spolecne,ale i po velmi krusnychchvilich jsme se dozili 2spolecnych let.Pravda ze uz v tu dobu to bylona hrane a zrovna nam to neklapalo.Tak jsme si ten den dalipauzu....Myslite si "dost blbej den na pauzu??"jo to je ten nejhorsiden....a presne po 2 tydnech jsme se rozesli nadobro....myslel jsem size to bud ev pohode,ze to prejdu jako nic,jak tenkrat v dobe,kdyz jsemBaru jeste neznal,v dobe kdy jsem nic neresil,jenze doby se meni milejzlatej a ja se z toho jen tak nedostal.Jak si kazdej rika "az budu sambudu si uzivat svobody.."ja jsem si te svobody uzival tolik ze mi tovsechno prislo uz jako rutina a clovek z toho uz nemel ani zadnepoteseni,pripadal jsem si jako robot,jako loutka mi kamaradu a doby vektere ziju a pritom jsem porad myslel na baru.prislo par svetlichchvilek,nejaka prace u ktere se dalo alespon kratkodobe zapomenout alei to pominulo,prislo par "uletu"do kterych jsem vkladal nadeji a tytaky krachli,myslel jsem si ze jsem odsouzenej ke vzpominkam a ktrapeni za to ze jsem nebyl schopnej ten vstah zachranit.Celou dobujsem si myslel ze mi Bara jen ublizila,pak jsem si uvedomil opak...nasrozchod byl dan,asi jsme se museli rozejit,dovoluju si rict ze ta holkame svym zpusobem "vychovala"do podoby jak me znate ted,uvedomil jsem sispoustu veci,ktere jsem delal spatne a ktere byli na nasem vstahu kazem.
Pak jsem poznal na pasazi paradni holcinu,jmenuje se Zuzka,stali jsmese vybornymi kamarady ale chodila s mim kamaradem,tak jsem to nijakneresil...jedu sobotu jsem byl v praci a prisla banda kamaradu sezuzkou.Prisla ke me a rekla"Uz jsem sama".rikam si parada,ale poradmela za kluka miho kamarada,to nejde.Nakonec jediny co neslo bylo setomu ubranit....stratil jsem kamarada,ke kterymu se stejne po tydnuvratila:(...bylo mi opet tezko ale ukazala mi ze se da zapomenout dabolest a jit dal,posunout se.Zato ti jsem vdecny zuzi.Ted  jsempotkal dalsi devce,jmenuje se Verunka.Holcina,kterou mam moc rad anechtel bych ji ztratit a udelam proto cokoli bude v mich silach,alemam strach.Strach z toho ze ti nebudu moct nabidnout to co si budesprat,ze nebudu mi tolik casu kolik budes chtit,ale budu se snazitlasko:-*
toto je muj pribeh toho jak se momentalne citim...Vim ze jsem tamnenapsal stejne vsechno co bych si pral,ale je to strucny vycuc zeme......za to dekuju monce:),kterou jsem kdysy poznal na 1 a je totakova moje kamaradka a vrba:)..dekuju napsal/a: zion 02:52 Link komentáře (4)