Hrob lásky 06.Leden 2007
Všude bylo vedro k zalknutí , na hřbitově byl nezvyklý chlad a za vysokou zdí byl hrob, jehož náhrobek upoutával lidí, kteří občas zašli sem, na temný kout hřbitova, s touhou najít něco zvláštního.Z náhrobku vyzařovala krásná tvář mladé dívky, která v té době náležela jen fotografii. Byla velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný, jako by neznala nic jiného než lásku a štěstí. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl v záhlaví citát: „Kdekoliv budeš, budeš-li naslouchat, najdeš mě vedle sebe.“ Tomu chlapci bylo 18 let. Stál tam sám ve stínu lip a držel v ruce nádherný kytici kopretin. Hladil je a na ruce mu padaly slzy. Já stála v pozadí a se zvědavostí a velkou bolestí jsem ho pozorovala.Stál tam tři hodiny. Ani se neotočil, ani jednou se nepodíval jinam, než na fotku té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Neviděl mě a snad by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl krásný, a mně se zdálo, že jsem hezčího kluka ještě neviděla. Bylo divné, že takový kluk není někde na plovárně, kde by byla kolem dokola hejna dívek, a že tu stojí a podají mu s očí slzy. Když jsem se mu podívala na ústa, viděla jsem, že si s někým povídá, ale nikdo tam nestál. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že ty slova, která vypouští přes rty, patří té dívce, neobyčejně krásné. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla, až po chvíli, když mu vzlyk zesílil a vlastní slova jsem zaslechla jak říká : „ Proč jsi mi odešla?“ V té chvíli bych se raději ztratila a nebyla svědkem té hrozné skutečnosti. V tom položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kalhot kapesník, otřel si oči a v tom mě viděl. Na chvíli se zastavil a svýma očima se na mě podíval. Byl to zlý a hrdý pohled, promluvil na mě: „ Ahoj, chceš něco?“ Nezmohla jsem se ani na slovo. Otázal se znovu. V tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně a řekl, abych, nebrečela, že život je hrozně zlý a krutý. Chtěla jsem se omluvit, ale omlouvat s mi nechtělo. „ To nic“, řekl a začal mi vyprávět svůj příběh. „ Jmenovala se MIKY. Poznali jsme se na diskotéce. Zalíbila se mi a tak jsem šel pro ni tancovat. Potom jsem ji pozval na vina. „ Připadala mi jak bohyně“. Vyprávěli si on ji doprovodil domu. Druhý den byli spolu na plovárně a tam ji poprvé políbil. Potom nastal mnoho krásných dnů. Po půl roce spolu spali. Jen jednou se pohádali, a to netrvalo dlouho. Chodili spolu do divadla, ale dovedli ze sebe udělat i hašišáky. Půjčovali si věci a parta jim začala říkat manželé. On se jmenoval Jirka, ale začala mu říkat Maik. Když Maik o tom všem vyprávěl bylo mi do . Nedovedla jsem zastavit slzy. Plakala jsem a on také. Jeho oči byly velice smutné. Takové jsem ještě neviděla. Bylo to hrozné vidět kluka brčet. Když jí bylo 16 let, chodili spolu půl roku. Oslavovali to na chatě. Byli s nimi kamarádi. Potom se šli koupat. Bylo to krásné, když se spolu mohli milovat ve vodě a když pak celou noc leželi vedle sebe a plánovali budoucnost. Ráno kamarádi odjeli, a oni zůstali sami. Snídali spolu v trávě. Cítili, že jsem na světě nejšťastnější dvojicí. Pak začal líčit ten osudný den: Bylo právě velké vedro a oni se rozhodli, že půjdou do přírody, kamarádi jim nabídli, že je odvezou autem. Odvezli je k jezírku. Mikky byla ten den moc krásná, měla úplně nové džíny a její dlouhé vlasy vlály za ní. Měla je do půl zad. Její tělo se stávalo hvězdou. Maik byl ten den moc šťastný. Večer se blížil a oni se rozhodli, že pojedou na diskotéku. Lidé se po nich dívali a říkali, jaký je to krásný pár. Každý jim fandil. Zábava utíkala a oni spolu protančili celý večer. Líbala se často jak to šlo. Když diskotéka skončila, nasedli každý do jiného auta. Naposledy se políbili a pak …. Maik přišel domů a šel si lehnout. Před půlnocí volali z nemocnice, že tam přivezli těžce raněnou dívku, která si moc přeje, aby přišel . „ Celou cestu jsem utíkal a přitom jsem nic nevnímal, ani strany, ani ulice. Ani nevím, jak jsem se tam dostal. Otevřeli mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do pokuje, kde na lůžku ležela ONA. Její vlasy byly ještě od krve. U postele seděli její rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu.“ Maik se odmlčel. „ Ona jen krátko otevřela oči a řekla: „ Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy květiny a nenechávej můj hrob prázdný. „ měla jsem vás všechny ráda“. „ Tebe i rodiče“ Potom usnula a my jsme musili opustit její pokoj. Její matka se zhroutila a otec se zastřenýma očima ji podpíral. Já vyletěla ven a začaly mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali jí malou naději. Celou noc jsem prochodil pod okny nemocnice. Svítilo slunce a začal nový den. Zemřela hned ráno na těžké krvácení. Naposledy mi dovolili se na ní podívat. Stát jsem na chodbě a z očí se mi linuly slzy. Nechtěl jsem tomu věřit, že ona zemřela, že už jí nikdy neuvidím, neobejmu, nepolíbím. Celý měsíc jsem nikam nechodil. Vykašlal jsem se na všechno i na školu. Každý den jsem od rána do večera stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem jí nechal jet jiným autem. Vždyť kdyby jela se mnou nic by se jí nestalo. Opilý řidič nezvládl auto pod rozlehlým kopcem a nestočil ho ve směru jízdy. Teď den co den chodím po celý rok na hřbitov a nechci vidět lidi. Ty jsi první s kým mluvím. Nevím, ale cítím, že ty jsi jediná, která mi rozumí. Lidé jsem zlí. Prosím tě přijď se někdy podívat a nech si všechno pro sebe. Jsem strašně sám a nikdo mi nemůže pomoct. Nikdy už nechci chodit s jinou dívkou a teď mě nech samotného. Děkuji ti. Těmi to slovy se rozloučil a já cítila, že se propadám někam hluboko, a že se mi chce umřít, jak je ten život nespravedlivý. Ještě několikrát jsme se viděli. Nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu moli chodit. On šel potom na vojnu. Psali jsme se dlouho, zůstali jsme kamarádi. Tak plynul čas a Maik má teď na hrobu kytice nejkrásnějších kopretin. Jen ode mne. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Sám. Snad schválně. Všichni říkali: sebevrah, ale jen já věděla proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození. Všude je vedro k zalknutí, jen na hřbitově je nezvyklý chlad. Sedím pod kvetoucí lípou, držím v ruce kopretiny a na jejich květy padají slzy. Oni tam leží vedle sebe a jsou stále spolu a já vím, že nebude mou přítelkyní, nebo přítelem nikdo jiný než ONI DVA
PS: vždy když si tento příběh přečku tak mám slzy v očí
napsal/a: zizina 11:12 | Link
