Pravdivý příběh, ale co svědomí?
Žijeme s přítelem pět let ve společném bytě. Z toho opravdu krásných bylo čtyři a půl roku. Pak se vrátil můj ex zpátky do Prahy, byl téměř deset let v Německu. Začal mne znovu uhánět, telefonoval, čekal před domem a přítel to, samozřejmě, nesl těžce, ale stejně tak já. On mi přestával věřit, hádali jsme se, bylo to hrozné. Nikdy neměl ale důvod mi nevěřit, přítele moc miluji, i on mne. Došlo to tak daleko, že se téměř ode mne odstěhoval ke své matce, o které tvrdí, že je to jediný člověk, který jej má rád. Mezi námi nikdy nestála nevěra ani na jedné straně a láska neodumřela, jen ten vztah dostal velké trhliny. Díky policii jsem se v prosinci konečně stalkingu ze strany ex zbavila. A na vztahu s přítelem mi moc záleželo a záleží, jsme si velice blízcí.
Hodně jezdím na kole, je to takový relax, i v zimě. Pár dní před Novým rokem jsem jela kolem Vltavy, dostala se mi do kola větev a já spadla a utrpěla otřes mozku. Přítel byl hned u mne, staral se a já pak něco udělala. Svědomí mne hryže, ale... . Nahrála jsem na něho ztrátu paměti. Měla jsem doopravdy krátké výpadky, ale brzy se to srovnalo, nicméně jsem mu řekla, že si poslední měsíce nepamatuji a u toho zůstalo. A on se znovu otevřel, já též, jsme opět spolu, milujeme se, smějeme se, plánujeme, žijeme jako dříve. Vím, že se dokáži neprozradit, vím, že to nebylo správné, ale tento vztah za trošku boje stojí. Musela jsem se vypsat a nenadávejte mi. Bylo to poprvé, co jsem takto zalhala, ale pravdu mu říci nemohu. Ale ach, to svědomí!
18.01.2012 15:59:08
No, nebylo to správné, podívej se na to z druhé strany, jak by ses cítila? Když by ti přítel lhal. Teď už to asi nezměníš, ale vždy nemůžeš vymazat pamět....Problémům by se mělo postavit a ne si hrát na ztrátu paměti. Tak přeju alespoň hodně šťěstí...
HopefulSoul
18.01.2012 15:40:12
Účel světí prostředky...
šípková růženka 27
18.01.2012 15:26:29
v každém případě, ať to dopadne dobře
Klosinus 27
18.01.2012 15:19:03
Zoufalá situace donutí jednoho k zoufalému kroku. Nikdy jsem na muže nic nehrála, a ani hrát nechci. On není mamánek, ale měl někde útočiště, někam mohl zalézt a lízat si rány, někde našel útěchu, když myslel, že mne ztrácí. I jemu na našem vztahu záleží. Konečně, kdo z nás, když je v úzkých, nehledá klid u rodičů? Myslím ve vyšším věku, kdy se zpravidla vztahy s rodiči vyvíjejí tím rozumnějším směrem. Lepší, než kdyby se po práci zasekl v nejbližší hospodě a upíjel se.
Doopravdy
18.01.2012 15:10:32
Žárlivej mamánek a herečka. No to je dvojka...
Oriq 27
18.01.2012 15:09:40
Klosinus - tentokrát jsi vedle. Proto jsem napsala - Pravdivý příběh. Tušila jsem, že to někdo označí jako nemožné. Ale i nemožné se stává. Uchýlit se k takovému kroku vůbec snadné nebylo, ale byl to snad ten jediný způsob, jak zachránit to, na čem mi opravdu záleží. To ale neznamená, že jsem na sebe pyšná.
Doopravdy
18.01.2012 15:01:48
Přijde mi to, jak z nějakého filmu:)
Clay 23
18.01.2012 14:58:09
9/10
Klosinus 27
18.01.2012 14:57:07
Cokoli jsi udělala pro vás dva a vaši budoucnost, máš posvěcené - uvěřil tomu proto, že tomu uvěřit chtěl, takže pokud bys z toho chtěla dělat nějakou vinu, nesla bys jen polovinu - ale nemyslím si, že by sis z toho měla vyrobit svůj životní hřích. Žij, zkusila sis už dost.
ten pravý
18.01.2012 14:53:17
Tomuhle já říkám milosrdná lež. Přeju hodně štěstí.
*chivavinka 21
18.01.2012 14:50:53
Jsi sice neuprimna, ale ke prospechu vztahu. Proste mezi vas dva se predtim postavilo neco, co vas vztah narusilo a ani jeden z vas za to nenesl vinu.
Ja bych te neodsuzoval.
fasdsef
18.01.2012 14:46:01
hodne stesti v zivote a hodne lasky s nim teda ..
lixis
