Uvažuju o sebevraždě
Krátce řečeno... uvažuju o sebevraždě... ačkoliv nevím, zda bych jí byl v posledku schopen.
důvody... ani nevím, jestli jsou dostačující... vím jen... že už nemůžu dál...
Je mi dvacet a ještě jsem nikdy reálně nepracoval... vlastně mě do cca 16 let šikanovali a neměl jsem moc myšlenky na nic jiného... pak nastalo bouřlivé pubertální období... a teď, když tu tak stojím, tak vlastně vidím, že nemám nic... nejde jen o to, že mi fakticky nepatří ani moje vlastní tričko... spíše je to tím, že kolem sebe vidím strukturu společnosti, ale nevidím své místo v ní... když se kouknu z okna, tak to co vidím je vlastně všechno dílem lidí... chodníky, stromy na ulici, auta...všechno... a já do ničeho z toho nepatřím a ani to vůbec nechápu...chtěl bych si najít práci, abych získaltrochutoho sebevědomí, ale já prostě nevím jak to mám udělat...
no a pak je tu to ostatní... studuju filosofii, což chápe málokdo... považuje se to za zbytečný obor... ale tady nechci řešit otázku opodstatněnosti filosofie... o co jde je fakt, že jsem jeden proti všem... nikdo to nechápe... můj jediný kamarád, ani můj přítel, všichni to považují za hloupost, ačkoliv to přede mnou neříkají... všichni další známí pak mají stejný názor... a já to z nich cítím, že mi nevěří... jde jen o to,že je těžké se o něco snažit,když je moje jednání bráno jako zbytečné... vlastně jen moji rodiče mě podporují... oni jsou takypříčinou toho, proč váhám s tím zabít se...
nejsou to pádné důvody... ale když se všechno sečte... tak prostě nevím co bych měl udělat... cítím se mizerně... jako nějaká hračka... vím, že na tom nejsem nejhůř, ale přitom mám pořád ten pocit... že je všechno zbytečné, že věci kolem mě jsou neskutečné... že nezáleží na tom co dělám... jakoby mezi mnou a ostatními byla tlustá folie a já ji neumím protrhnout...
jsem divnej... a jsem rozmazlenej... někdy si říkám, jestli takový chci být...ale ta apatie je většinou silnější... a když můj vrcholný úspěch je že se přinutím denně 5 hodin věnovat filosofii a 2h jazykům a když pak vidím jak všichni jenom ofrňují nad mou námahou.... no, říkám si, stojí to za to?
to hlavní o co jde, je ten šílený pocit apatie a patos melancholie, do kterého spadnu vždycky, když si myslím, že už se nevrátí...
20.01.2012 12:23:42
Bereš to až příliš filozoficky. Možná zkus zajít za psychlogem, pokecat si, říct mu to, co tady píšeš. Zřejmě tě jen nedokážou kamarádi a rodina docenit, že to opravdu zvládneš :)
Jinak jsem taky zažila šikanu, cca do stejného věku jako ty (základka), ale jakmile to období pominulo, všecko se to rozplynulo, neužírej se tím, je to pryč a nemusíš to řešit..
Zbytečné rozjímání nad Žít nebo Nežít. Rozhodně žít a přežít. Zkouškový je pro takový debilní mylenky stvořený, ale neber ho tak vážně.
T.
Téra
20.01.2012 12:18:46
Ještě máš čas,si mladý synek. Počkej a časem uvidíš.
Dříč
20.01.2012 12:10:54
sem divnej, sem rozmazlenej - co to má jako být??? Studuješ filozofii, učíš se 5 hodin, dva jazyky.. nejspíš se trápíš a dáváš to - tak to si asi silnej ne?? a co mi je do toho, že ostatním se to nelíbí i když si myslím, že je to jen tvuj špatnej pocit a navíc děláš to pro sebe nebo pro ostatní!! nelíbí se ti že studuju filosofii?? a studuju jí já nebo ty?? koukej radši na sebe a neřeš co si o tobě a o tvém životě myslej ostatní!!
to říkám já
20.01.2012 12:04:50
možná, že filosofii bereš moc vážně - utápíš se v ní a v jejích polemikách o bytí a nebytí. Jsi asi hodně citlivý člověk...myslím, že by nebylo na škodu si promluvit s nějakým psychologem.
lenia
