Voodoo   02.Prosinec 2007


I tento "směr" patří svým způsobem do čarodějnictví.


--------------------------------------------------------------------------------

Voodoo (ale taky Vúdú, Vodou, Vodum, Voudou, Vodoun, Sevi Lwa, Sevis Gineh a další) je náboženství, jehož kořeny vedou k joburskému lidu v západní Africe, žijícímu v 18 a 19 století v Dahomey (dnešní Benim). Vlivem obchodu s otroky se tamní náboženství rozšířilo západním směrem na Haity a přilehlé ostrovy. Noví přistěhovalci (otroci) byli násilně a hromadně příjmáni do římskokatolické církve. Přesto si však valná většina z nich udržela původní přírodní víru a zvyky svých předků, které se později zkombinovali s vírou a tradicemi křesťanskými a některými zvyky a tradicemi indiánských kmenů ze střední Ameriky. Rovněž došlo k převzetí některých pohanských bohů z Evropy. Rozšíření do celého světa netrvalo příliš dlouho. Dnes se mezi vyznavače Vúdú počítá 60 miliónů lidí a v Benimu bylo roku 1996 uznáno za oficiální náboženství zvané Vodum.

Označení pochází z jazyka afrického kmene Fon a Eve, lze jej přeložit jako božské vnuknutí, či životní sílu a vyjadřuje pozitivní zaměření tohoto náboženství. U nás proklamovaná temná stránka vúdú rozhodně není jeho hlavní náplní. Vúdú se soustředí na vlastní spirituální rozvoj, soužití se všemi božstvy a tělesnou i duševní pomoc. Základem je poznatek, že všechny živé bytosti, věci a události ve vesmíru jsou navzájem spojeny. Cokoli učiníte dobrého i zlého se vám vrátí a ovlivní váš další vývoj. Každý nese zodpovědnost za své činy a za i za skutky a činy bytostí jím vyvolaných. Prvky vúdú nalezneme i v mnoha dalších náboženstvích, např. afro-katolické náboženství santiera, Brazilské umbanda, quimbanda a cadomblé.

Hlavní magické síly stoupenců haitského vúdú spočívá především v zasvěcení, které se předává z generace na generaci. Tímto složitým procesem však může projít jen člověk náležitě duševně připravený. Duchovní bílé magie vúdú se nazývá v mužské(kněz) podobě hougan a v ženské (kněžka) mambo. Naopak bokorové (caplatas) jsou vyznavači černé magie. Ve vúdú všem neexistuje klasické rozdělení na dobro a zlo tolik nám známé z křesťanství. Nemají peklo, ráj a ani žádného ďábla, nebo satana. Přívrženci tohoto náboženství uctívají vlastní bohy tzv. loany (výraz "loa" je z joburského jazyka překládán jako záhada, či tajemství), rozdělené do dvou skupin a to na loany Rada a loany Petro. Loanové rada podle vúdú dříve pomáhali při stvoření světa a udržení života. Nejsou příliš aktivní a jejich vyvolávání tedy není zvlášť nebezpečné. Loanové Petro jsou naopak využíváni především pro škodlivá, či nebezpečná kouzla a v takových případech je třeba veliká opatrnost. Jejich typickým znakem je násilnictví a vyžadují krvavé oběti. Existují také bohové, které lze zařadit do obou skupin, což je případ lonana Legby (Elegba, Eshu, Ellegua), boha křižovatek a cest. Ten se zjevuje buďto jako shrbený vetchý stařec a nebo jako rozverné dítě a v obou případech může způsobit zkázu a nebo pomoci. V náboženství vúdú má každý lonan své specifické vlastnosti, způsoby chování, posvátná místa, oblíbené jídlo, den, barvy, symboly, číslo, planetu, speciální formuli pozdravu a další znamení.

Nedílnou součástí tohoto náboženství jsou rituály. Tyto rituály vedou ke spojení se samotnými bohy. Spojení s haitskými lonany je prý mnohem jednodušší, než v případě bohů jiných kultur, protože za dlouhou dobu nepřetržitého uctívání disponují dostatkem dovedností a zkušeností pro zjevení v našem materiálním světě. Rituály jsou pro všechny významné události jako je narození, úmrtí, svatba atd., lidé tak prosí o přízeň osudu a o pomoc. Každý obřad pak začíná vyvoláváním lonana Legby, který otevírá cestu k porozumění s ostatními bohy a vystupuje zpravidla jako posel a překladatel slov duchů do lidské řeči. Některé rituály mohou trvat i několik dní a jsou tudíž velmi nákladné. Historicky nejvýznamnějším haitským ceremoniálem je Bwa Kaiman konaný v srpnu 1791 ve městě Cap-Haitien. Tento rituál vedený knězem vúdú Boukmanem odstartoval haitskou revoluci a vedl až k osvobození od francouzké nadvlády roku 1804. Během obřadu prý mezi věřící sestoupila bohyně Ezili (Oshun, Oxum, Erzulie - bohyně lásky a síly stvoření), bylo jí obětováno černé prase a všichni přítomní zaslíbili život boji za svobodu.

Během rituálů vyvolávají stoupenci vúdú stav posedlosti. Jde o stav uvolnění vlastního ducha z těla a jeho obsazení vyvolaným bohem. Tento stav může trvat od několika sekund až po několik hodin. Na Haity a v Africe jsou posedlí jedinci označováni jako "koně" a loanové, kteří se zmocňují jejich těla jako "jezdci". Samotné posedlosti předchází různé náboženské tance, víření bubnů nebo řehtaček a předkládání obětních darů. Někteří loanové se spokojí s ovocem a cetkami, jiným se musí obětovat zvíře. V tom je ovšem pozoruhodný háček, takové zvíře musí se svým osudem souhlasit, což dá najevo přijmutím nabízené potravy. Přítomný kněz mu poté nemilosrdně podřízne hrdlo, v opačném případě jej musí buďto přesvědčit a nebo nechat jít. Lidé se pak dostanou do tranzu a jejich těla se zmocní loan. Takto posedlí lidé pak mění nejen hlas, ale podle typu loana například pijí prudce jedovaté nápoje bez nebezpečí otravy, nebo se vrhají do ohně bez následných popálenin. Ani to však není bez obtíží, neboť zde hrozí závislost na bohu, z níž se pak takto postižení věřící těžko osvobozují. Skutečné nebezpečí přichází však jen od loanů Petro. Například loan Criminél se po zjevení snaží zničit posedlého jedince, který si mimovolně ujídá vlastní maso.

A nakonec to neprofláklejší. K vúdú patří samozřejmě i panenky jež jsou dávány do souvislosti především s haitským kultem. Málokdo ovšem ví, že v indonézském Sulawesi jsou vyráběny v životní velikosti, což posiluje sílu kouzelníka. S vúdú panenkami lze , stejně jako u všech ostatních rituálů a kouzel, pomáhat i škodit. Pracuje se v malém světě, který pak následně ovlivňuje ten veliký. Panenky by měli být využívány především k bezprostřednímu ovlivňování člověka. Zde je však na místě opatrnost a zvláště pokud jsou vysílána škodlivá kouzla na zlou osobu. Duchovní bílé magie může vysílat zlá kouzla a požadovat pomoc od skupiny loanů Petro, pokud je jeho pozornost zaměřena proti zlému člověku, nebo na obranu. I tak se ovšem vystavuje velkému riziku, neboť loan sám posoudí, zda si oběť takový postup zaslouží. Pokud příslušný loan nesouhlasí, obrátí se účinek kouzla proti samotnému kouzelníkovi. Existují podložené případy působení vúdú panenek, otázka však je, jestli je to jejich magickým působení, nebo autosugescí.

Pro různé rituály se používají různé panenky z různých materiálů. Původně se jako základ používala hlína, přičemž tělo bylo doplněno vlasy, nehty nebo tělními sekrety oběti, aby došlo k výraznějšímu spojení s energií druhé osoby. Nyní jsou mnohem oblíbenější panenky z látky, jejichž torzo je naplněno různým obsahem. Důležitá je rovněž podoba, nesoucí minimálně výrazné znaky cílové osoby.

Pokud toto někoho zaujalo a hodlá to prostudovat blíže, doporučuji mu sehnat si knihu Jambalaya od Luisiah Teish, která je označována za neoficiální bibli vúdú (zatím není k sehnání u nás v Čechách) a nebo Rituály voodoo v praxi od Heike Owusu. napsal/a: -.Lily.- 09:53 | Něco málo o magii Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář