Samota | Básně z internetu
SAMOTA
Je to krásný tady být,
když nemáš pro koho žít?
Tak to teda není,
je to utrpení...
Jak dál tu žít mám,
když mě nikdo nemá rád?
Radši umřít hned chci -
skočit do propasti!
A tam navždy jenom snít,
o tom, jak kruté je tady být...
Och, jak smutná já teď jsem,
vyhýbám se všem povinnostem,
už nechodím mezi lidi,
chci být sama ve svém žití.
Opustil mne,
nechal mě tu samotnou.
Ranil mne
a to s velkou jistotou!
Nemusel se ani snažit,
bum bác a bylo to tady!
Jsem jak tělo bez duše,
vím jaké je nesnášet...
A on se svou drzostí
mi ještě leze na oči
i s tou svou káčou pitomou
(hned vyměnil mě za jinou...)
Co bylo krásné,
už není.
Nebylo to krátké
jako to loučení...
Řekl si jen: Chci být sám,
ať Ti volný prostor dám,
ale na mne si už nemyslel
na bolavé mé srdce...
Ale já s bolestí žiju dál,
co já dělat teďko mám?
Chodit jak tělo bez duše,
jako pes, který Tě pokouše?
Jiná už asi nebudu,
podléhám svému osudu.
Moje srdce trpí,
ale přesto bije.
Protože tu nejsi,
chci vzdát to bez boje.
Dával si mi sílu žít,
ale už tu nejsi,
dával si mi sílu jít,
milovals mě přeci...?
Sedím v koutě zhroucená
a v pokoji zavřená
a nikoho nevnímám
a na tebe vzpomínám...
Stále Tě mám v paměti,
jak těžké je zapomenouti...
Ve dne v noci na Tě myslím,
na tu chvíli plnou strasti...
Ačkoliv mě nemiluješ,
já na tebe myslím,
už snad ani nepohlédneš
do mých lesklých očí,
než je zavřu navždy...
