Sebevražda | Smutné

Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit.

Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.

Představa: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.
Skutečnost: Jde o velmi rozšířený a nepravdivý mýtus. Opak je pravdou. To, že někdo o sebevraždě mluví, je důkazem, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy určitě ve větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví.

Představa: Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc.
Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc.

Představa: Sebevražda přichází bez varování.
Skutečnost: U lidí, kteří jsou ohroženi suicidálním jednáním, můžeme pozorovat dosti dlouhou dobu různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod. Jde o tzv. presuicidální syndrom.

Představa: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být šílený.
Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, netrpí šílenstvím, ale mohou být depresivní, mohou pociťovat bezvýchodnost a nevěří, že existuje jiná životní alternativa.

Představa: Když se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen sebevražedným jednáním navždy.
Skutečnost: Osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v určitých obdobích svého života.

Představa: Když se někoho zeptáme na sebevražedné myšlenky, můžeme mu tento nápad vnuknout.
Skutečnost: Není žádný důvod se domnívat, že bychom hovorem o suicidiu mohli tento nápad vnuknout někomu, kdo suicidální není. Rozhovor o případných suicidálních myšlenkách může naopak pomoci a dovoluje posoudit suicidální riziko.

Představa: Děti se nedokážou zabít, je to věc až starších lidí.
Skutečnost: Sebevraždu mohou spáchat i děti. Sebevražednost dětí a dospívajících se v současné době zvyšuje.

Představa: Sebevražda se vyskytuje nejvíce buď mezi velmi bohatými lidmi, nebo naopak mezi velmi chudými.
Skutečnost: Sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je jedním z rizikových faktorů.

 

Suicidium = dobrovolné ukončení života v důsledku psychických poruch, zejména depresívního charakteru, při nichž se obyčejně uplatňuje tzv. zkratové nebo demonstrativní jednání. Někdy může dojít k sebevraždě i u psychicky zdravých lidí (tzv. bilanční sebevražda). - Z psychologického hlediska je sebevražda činem, který je důsledkem působení autodestruktivních pohnutek v motivační struktuře člověka. Představuje destruktivní završení silných afektivně hodnotících tlaků, které urychlují v rámci sebepojetí jedince, svíraného pod vlivem subjektivních i objektivních faktorů stále pevněji v projektivním prostoru bezmoci a bezvýchodnosti, konečnou, tj. akční fázi obrácení agresivity a nepřátelství proti sobě samému. V kontextu dynamické psychologie bývá sebevražda též interpretována jako fiktivní msta na okolí, pramenící z hlubinně determinovaných postojů subjektu vůči jeho specifickým částem (situacím, osobám). Složité, nejednotné a často protichůdné názory na příčiny a podstatu sebevraždy v idealistické rovině demonstrují protiklady křesťanské etiky (sebevražda jako tabuizovaný čin) a existenciální filozofie (sebevražda jako poslední svobodná možnost volby).