Pokud nebudu moci být s Tebou, nechci tady už být vůbec, ty jsi moje sluníčko, které mi dává sílu do života, Ty jsi moje hvězdička, pro kterou chci dýchat, ty jsi moje želvička, pro kterou chci žít. Miluji Tě a milovat budu...Vím, že pro všechny Tvoje kamarády a známé nejsem  ten pravej..ale já Tě miluji a budu se snažit, abych pro Tebe byl... jen Tvůj pocit je pro mě důležitý.

V neděli za Tebou dojedu, když na mě čekat nebudeš, najdu si Tě.. třeba mě nechceš vidět...ale já jo..nechci Tě vidět abych Ti ubližoval. Chci Ti položit jen jednu otázku, slíbit jeden slib. Víc nic. Otázku si nechám pro sebe..ale slib Ti splním už teď.. už nebude žádné dopisování, žádné setkaní s ní. Vážím si Tebe a s tebou chci žít, s Tebou chci bydlet, s Tebou chci zažívat krásné chvilky, s Tebou chci vychovávat naše dítka, s Tebou chci zestárnout. Bez Tebe nemá můj život smysl. Želvičko moje miluji Tě. Udělám cokoliv, aby jsi byla štastná, cokoliv, jsi totiž pro mě vším.

     Nikdy mě nelitujte, nestojím o to. Nestojím o to, aby jste to četli. Píšu to už jen pro sebe. Nikoho nehledám, už ne. Na lásku jsem zanevřel.. já už jednu tu pravou měl a tu jsem svojí vinou ztratil, už nechci jinou, už NE!

     Vždy jsi chtěla, abych ti psal, jak jsem se měl a co jsem dělal. Teď tě to už asi nezajímá.. teď to můžu psát jen sem.
     Chtěl jsem změnu, moc jsem si ji přál, ale trošku jinou než budu mít. Chtěl jsem mít s tebou svatbu,rodinu... a moc věcí s tebou zažít... místo toho mám změnu jinou. Stěhování z Ovy do Liberce. Možná to je tak lepší, už mě Ova nudí a doma bych nevydržel, myšlenky, co jsem vše pokazil by mě jen přívedly k tomu, co jsi mi radila ať udělám. Možná bych měl... sice svědomí mám, ale už ne teď takové jaké jsem měl. Jedinej kdo mě teď má pořád rád je maminka a ta mě nikdy nepřestane mít ráda, ať jsem jakej jsem. Každá máma je ta nej, ale moje je moje a pro mě je nej. A´ž tu jednou nebude, splním ti tvé přání.. už nebude pro koho žít, pak už ne.
     Co teď?Dovolenou zruším, musím se zahrabat do práce a nemyslet na tebe, na to, co jsem měl a už nemám. A Liberec mi třeba pomůže, práce tam je až až.
    

     Pořád nám před očima rostou  samé hyper super markety.. zkoušeli jste někdy v dnešní elektronické době koupit dopisní papír?
     Chtěl jsem být trošku romantickej a napsat,vlstně už poslední slůvka svojí lásce (no slova moje láska už není na místě...) Jsem přes týden v jedné Moravskoslezké metropoli a dnešní úkol zněl jasně, sehnat dopisní papír. Zvolil jsem nákupní centrum, zlákán letáky, že tam najdete opravdu vše. První pokus tabák, tam přece mají noviny, cigarety i vsadit sportu můžete. S milou prosbou se zeptám paní, ale ta se jen usměje a odpoví mi, že nemají. Říkám si, nevadí, je tady obchodní řetězec, kde maj úplně všechno. Marně bloudím mezi regály a hledám.. nic nenachazím. Ale blýskne mi nadeje, vidím paní z oddělení papíru a hned neváhám a řítím se za ní.Zeptám se ji už se spoceným čelem, zda mi poradí, kde to tady najdu... Nemáme,odpoví mi. Ale poradí mi, že si mám koupit sešit. V duchu si řeknu, tak s tímto moc romantickej nebudeš a odchazím z místa, kde podle letáku mají vše s nevyřízenou a hlavně s prázdnou. Vzpomenu si ještě na velkoobchod, který obchoduje jen s kancelářským zbožím... sice je na druhém konci, ale to je fuk...Zase trošku bloudím jako vždy, než to mezi garážama a panelákama najdu.. hurááá našel jsem to. S poslední nadějí beru za kliku, paní mě už zná. Ještě že mám auto s klimatizací, sice se z té angíny nevyhrabu, ale dnes bylo fakt moc horko.Už to mám nacvičené, a proto se hned ptám na dopisní papír, už je mi i fuk jaký, jen nějakej ať mají. Paní se mi dívá do očí a říká, ten už dávno nemáme, moc se neprodával...zkuste si rozpůlit A4.. s úsměvem na rtech, ale se zklamáním poděkuji a odcházím.
     Měly to být poslední slůvka, co jsem ti chtěl napsat a hloupá sms to neumí. Nakonec mi nic jiného nezbylo, než ta rozpůlená A4. se slzamy v očích, s vedrem všude kolem mě a s rozklepanou rukou jsem asi ten můj vysněnej a vytouženej efekt nedocílil. I tak jsem to udělal, poslal jsem to. Nic na tom nezměním, už ne, ale chtěl jsem ti to vše napsat.
     Chápu prodejce, že když z toho nic nemaj a zboží se neprodává, že jej ani nemají. Ale podle mě pořád nenahradí i tisíc sms nebo mms jeden ručně psanej dopis od srdce. Samozřejmě nemyslím ten můj... ten skončil katastrofálně.

     Tento víkend jsem ublížil moc lidem. Už tu ale nebudu psát o láskách, o slečnách, které mě nechaly a já je miloval. Proč nepřiznat pravdu? Už není co ztratit, vše jsem ztratil. Nevypadám jako Brad, nemám peníze jako Bill přesto jsem chtěl poznat jaké to je mít víc než potřebuji. Věřila jsi mi a já tě zklamal, zklamal jsem i sebe. I přesto, že k tomu nikdy nenašel odvahu... přesto jsem zklamal vše, pro co jsem kdy žil a vyhýbal se, abych hlavně nebyl jako Ti druzí.. ti špatní.
     Už je pozdě na vše, na slova omluvy, na slzy, vlastně na cokoliv. Tvoje drsná slova, ať neotravuji a ať chcípnu si zasloužím, já i nic jiného nechci. Říkala jsi mi, milluji tě víc než já a taky pro ni jsi udělal cokoliv, pro mě ne. Teď se nechci nijak chránit...ale nevyčítej mi, že jsem někoho miloval..důvodů na výčitek je i tak dost. Přemýšlím o moc věcech... mám si dojet do Německa pro facku a vidět tvoje slzy a nenávistný pohled a obtěžovat tě a zraňovat tě? Říkala jsi, že o tebe bych nikdy nebojoval jako o ní...bojoval a jak.. jen nevím... mám či nemám?Vždy se nějak rozhodnu, teď nevím, rval bych se o tebe, ale dala jsi mi dost najevo, že už to nemá cenu.. i tak váhám.Dnes, když to píšu je pondělí a nevím.. třeba se v neděli sbalím a pojedu, pojedu si pro facku, třeba tři ... Nevím, nevím.
     Je moc slov, kterých bych se teď mohl popsat co jsem vlastně zač, že jsem nemyslel hlavou, ale tím co se mi houpe...Já našel tu nejbáječnější slečnu na světe, se ktreou jsme plánovali společnou budoucnost, bydlení, svatbu a mimi, a já místo abych to vykřičel do světa, ať to všichni vědí...ztratil jsem tě.
     Obejdu se bez peněz, obejdu se bez jídla, obejdu se bez vody, ale bez tebe se neobejdu Miško, bez tebe NE!!!