Vždy jsi chtěla, abych ti psal, jak jsem se měl a co jsem dělal. Teď tě to už asi nezajímá.. teď to můžu psát jen sem.
     Chtěl jsem změnu, moc jsem si ji přál, ale trošku jinou než budu mít. Chtěl jsem mít s tebou svatbu,rodinu... a moc věcí s tebou zažít... místo toho mám změnu jinou. Stěhování z Ovy do Liberce. Možná to je tak lepší, už mě Ova nudí a doma bych nevydržel, myšlenky, co jsem vše pokazil by mě jen přívedly k tomu, co jsi mi radila ať udělám. Možná bych měl... sice svědomí mám, ale už ne teď takové jaké jsem měl. Jedinej kdo mě teď má pořád rád je maminka a ta mě nikdy nepřestane mít ráda, ať jsem jakej jsem. Každá máma je ta nej, ale moje je moje a pro mě je nej. A´ž tu jednou nebude, splním ti tvé přání.. už nebude pro koho žít, pak už ne.
     Co teď?Dovolenou zruším, musím se zahrabat do práce a nemyslet na tebe, na to, co jsem měl a už nemám. A Liberec mi třeba pomůže, práce tam je až až.