Dnes si to už asi neuvědomujeme, aleprávě prastará obava z upírů, z návratu mrtvých do světa živých,přiměla naše předky, aby zemřelé ukrývali do vykopaných hrobů,umisťovali je na hřbitovy na okrajích měst nebo jim dokonce stavělinekropole-celá města mrtvých, oddělená od měst živých.Snažili se jim zpříjemnit pobyt v záhrobí různými způsoby.Někdy však umrlec nenalézal v hroběpokoj a v noci svůj temný podzemní příbytek opouštěl.Pak nezbylo icjiného než proti němu zakročit.Dnešní představa o hrůzostrašnémzabíjení upíra za temné noci je mylná.Ve skutečnosti bývalo zneškodněníupíra docela zábavné divadlo, kterého se často účastnili všichnivesničané a které končívalo hostinou.Vykopané tělo obvykle přivezli na kářebuď na popraviště nebo mimo obec někam na kraj lesa.Mrtvole pakprobodli srdce ostrým dřevěným kůlem, ruce svázali za zády, hlavuurazili krumpáčem a položili k nohám, ústa vycpali česnekem nebokamení.Ve zvlášť úporných případech bylo nutno tělo spálit a popelzahrabat do vykopané jámy.Následovala veselice, při níž byli všichnihoštěni pivem na útraty upírových příbuzných.Tyto zvyklosti dokazují staré kroniky(např.od Václava Hájka z Libočan z r.1336) a archeologickévykopávky-nálezy hrobů s protivampirickými zásahy na mrtvoláchprovedených delší dobu po pohřbu.