Bravo,Bravo,Bravo...to si zaslouží jeden velký potlesk...Opět ses předvedla v tom pravém světe..ale opět jen tam,kde už jsou na to všichni zvyklí...Proč to někdy neuděláš před někým,kdo tě takhle nezná...?nebaví mě tenhle svět,ale  zároveň vím,že z něj jednou vypadnu a už to stojí za to, abych to tady vydržela..jasně,jasně..nasereš mě, vydeptáš mě,donutíš mě brečet,ale nikdy mě nezničíš..po prosezené noci na balkoně vím,že si nezasloužíš, abych to vzdala..Stačilo se o kousek posunout na zabradlí..malý kousek a mohlo to být všechno pryč...už nikdy nemusely téct slzy a  už nikdy jsem si nemusela připadat zbytečná..ale NE!!takovou radost ti neudělám..všichni tvrdí, jak je lehké skončit se životem,když jsou problémy..že to udělá jen slaboch...ale nikdo si nepředstaví,že i pro toho slabocha je těžké si život vzít...Když už nemáš nikoho,pro koho žít, tak žij aspoň sám pro sebe...ano,ale jak?..to už mi nikdo neřekne...jak mám žit pro člověka, kterého nenávidím..jak tedy pro sebe žít?:-(Jasně, opět je to období,kdy se cítím, že tady nepatřím..to přejde, jak mi všichni říkáte,ale dokáže si někdo z vás představit, jaké to je?Jaké to je být v očích jiných ta k*rva,která ji ničí život?..nedokážete..protože to nedokážu ani já sama...Stání na zbradlí a uvnitř mě ten pocit, že konečně všechno může být lepší ale zároveň i ten pocit, že tohle nechci udělat...ale musím..ale NECHCI..!:-(a neudělám...možná si to budu vyčítat,možná také ne...nedonutila mě k tomu ONA a nedonutíš mě k tomu ani TY a ani kdokoliv jiný....