kámoš

17.Duben 2008
Za svůj poměrně krátký život, když nepočítám střední, tak jsem měla 3nejlepčí kámošky. Jedna se mnou bydlela v baráku a bavily sme se spolu nejvíc, když sme chodily do školky, pak se to něják useklo, ptz vona i když byla starší, šla do školy o rok pozdějc než já. Druhá za mnou na začátku první třídy přišla a zeptala se mě jestli nechci abychom byly kámošky. Kdo by v první třídě, kde nikoho neznáš, odolal, že? Jenže v pátý přišel konec, ptz se odstěhovala někam do řitě. Třetí se zase pro změnu přistěhovala nevim v kolikátý, ale do třídy sme spolu začaly chodit až tak v sedmý, ale dohromady nás daly až hodiny kytary(nejradši bych, to slovo zašeptala, ale tady to nejde, ale jestli si to ona bude číst, tak to prostě pochopí :oD). No to je tak něják stručný souhrn. Ale proč to sem vlastně cpu?...Přemýšlela sem totiž, co mě dycky drželo s těmahle holčinama pohromadě a přišla sem na to, že když sem byla s nima, tak to byly chvíle, kdy sem se nejvíc smála největším kokotinám! A když se vrátím do současnosti ke svý postižený partičce a vostatním kámošům, tak se vůbec nic nezměnilo a já sem pořád to malý pihovatý děcko, který si výbírá kámoše furt stejným zbůsem a to tak, že na otázku, kdo sou mí kámoši? odpovídám: ti, se kterýma senejvíc směju...
 
Autor: ..bejby.. v 17:33, |

Komentáře (0):