Lásku prožíváme všichni, často se však ptáme, kam se láska ztratila? Láska se neztrácí, často slyším věty typu: „jak mi mohl tak ublížit, vždyť já jsem ho tolik milovala a on mě on mě opustil…“ nebo „ budu Tě milovat, pokud zůstaneš se mnou..“ Ale láska se opravdu neztrácí, co se ztratí je vztah. Často lidé zaměňují lásku za vztah, ale láska není vztah. Láska je věčná, láska by nikdy neřekla: „budu Tě milovat, když…“, láska si nikdy neklade podmínky, láska existuje sama o sobě, nepotřebuje nic, natož vztahy a připoutání. Zatímco vztah říká: „buď se mnou, nesmíš mě opustit…“ Bojíme se opuštění a samoty, tak si chceme pojistit lásku pevným vztahem, ale láska se nedá svázat ani pojistit, jakékoli omezení lásku ubíjí. Strach je protiklad lásky, ze strachu o toho druhého povstává žárlivost a podezřívání, není lepší tyto vlastnosti nahradit důvěrou a upřímností? Myslíte, že kdyby vládla mezi dvěma lidmi opravdová láska, bez omezení, strachu, podezřívání a žárlivosti, by se tito dva lidé někdy rozešli? Ani by nad tím nepřemýšleli, prostě by žili, jeden pro druhého, bez pevných vztahů a přesto by láska vytvořila to nejkrásnější pouto…


PROČ JA MAM TAKOVY STRACH O TU SVOU LASKU? PROČ??stači řict jedine slovo..a všecko může byt jinak..člověk ublíží ani neví jak...chjo..

nechcu znova....hm? prosim....