... jak se cítím?? jak moc jsem naplněná tím, čím právě teď žiju? okamžikem?? nebo něčím, co trvá roky... věčnost? každopádně ten můj stávající pocit není nic moc příjemnýho.. připadám si jak na křižovatce a mám si vybrat jestli půjdu do leva či do prava, ale u obojího mě čeká stejný konec.. jak vypadá ten velkej životní zvrat, kdy se změní spoustu věcí a my si radostně poskočíme, že ANO - to je to, co jsme celou dobu čekali!! .. stojím na tom rozcestníku a nevím kam se dát, ani vlastně nevím, jak to zkončí.. to jen letmé zkušenosti mi naznačují ten konec, který jednou příjít může.. ale nikdo nikdy neví, kde ten konec je.. třeba to zkončilo dnes a třeba to zkončí až s posledním výdechem mýho těla..kdyby tak byl někdo, nebo aspoň něco, co by mi ukázalo správný směr a šťastný cíl.. ale taky tu stojím před další jistou překážkou .. jojo, hold "pomoci není, komu není rady.. a nevím sám, co to mám za nápady.. nechci znát pravdu.. pořád vedu svou" - takhle to bývá a o to víc je to problém...