nikdy jsem to nezkoušela. psát si deník. tak to teda zkouším poprvé. Všechno se má jednou zkusit. prý se tam mají psát důležité věci, ale nejhorší je, že já vlastně ani nevím, co je ro mě důležité. jsem zmatená a někdy ani pořádně sama nevím kdo jsem. Někdy si připadám jako rozpolcená osobnost. Někdy se směju celé dny a někdy, když se zavřu doma, tak stojím ve sprše a bulím jak želva, že nemám vanu, že se chcu pořádně odreagovat v horké koupeli. nejhorší je, že mě mí přátelé znají skoro jen jako vysmátého človíčka a skoro nikdy mě neviděli brečet. já před nima nedokážu ronit slzy. připadala bych si strašně moc slabá a bezbranná. Proto se mi stává, že probrečím celé noci a někdy i dny. ale to jsem zavřená doma a nikam nevycházím. už mě to pomalu zacíná ubíjet, jak se snažím být pořád s lidma aby jsem nebrečela ale nejde mi to. příjdu domů a tam strávím noc pláčem do polštáře a pak k ránu vysílením usínám. proč to tak je? chci na to přijít ale to by asi znamenalo, že bych se o tom měla s někým podělit, ale já s tímhle nechcu nikoho zatěžvat. nechci si připadat jako koule na něčí noze. tak si připadám vlastnš i teď, když ťukám do klávesnice. Mám dvě možnosti. buď to, co jsem napsala smazat a dělatm že se nic nestalo anebo to množství písmenek nechat tam, kde je a pokračovat v jejich psaní zase někdy jindy a doufat, že to ze mě aspoň trošku spadne. zkusím to risknout a nechám je tady. snad to k něčemu bude. v nejhorším případě to bude zase jeden z těch mých zoufalých a marných pokusů. tak teda pro dnešek dobrou noc a zase si někdy zadatluju do klávesnice napsal/a: .S.M.I.L.E. 23:01 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář