Já sem prostě moc hodnej, v tom to je
. Navíc kvůli tomu blbýmu vedru už nemůžu nosit svoje moderní, luxusní sáčko, který mi díky udělanejm ramenum přidávalo na autoritě
. Dneska sem ze skříně vytáhnul naopak svý parádný kapsáčový trenky a kupodivu ten otisk langoše z loňskýho jarmarku se tam furt nějak v konturách drží
. No ale jaký bylo moje zděšení, když sem si je natáhnul. Teprva až když se skvěly na ném minimalisticky vypracovaném těle, zjistil sem, že se nějak rozpadl špagátek v pase a abych je udržel na sobě, náležitě sem si ho zatáh. Což se ovšem v zápětí ukázalo jako poměrně nepraktický krok, když sem dobíhaje na malou při abenci funta zjistil, že uzel nepovoluje
. Aspoň byla při odpoledni zábava. Jo a pak sem koukal na Princeznu se zlatou hvězdou, protože mě už léta iritujou ty Zímovo kamaše a nejrychlejší žádost o ruku v dějinách kinematografie
. Já bych si Zímu teda nevzal
. Taky jsem zjistil jednu věc, často rozdáváte svoji radost všem srdcím okolo, dáváte svůj úsměv, svý naděje, svůj optimismus a nadhled, ukazujete cestu ke štěstí, ale pak se jednou podíváte a zjistíte, že vaše vlastní srdce je najednou prázdný. Nezapomínejte na něj, protože jen tehdy je opravdu z čeho dávat, když sami držíte trumfy paní štěstěny. Na štěstí máme, pokud se nepletu všichni stejný právo
.