0Matt0

V zasněžených kopcích sedám do auta. Ticho. Klid. Otáčím klíčkem v zapalování a startuji motor. Motor naskočí. Zasněžená krajina dýchá klidem, tajem, skrytým nebezpečím. Míjím srnky pasoucí se na poli, jelen majestátně zdvihne hlavu. Vyčkává. Zvuk auta mizí v rozlehlosti krajiny. Sklání hlavu. Sníh padá na čelní sklo, zapínám stěrače a stírám jej. Větve zasněžených smrků se sklání pod náporem těžkého sněhu. Silnice mizí pod bílým kobercem. Jedu po paměti. Otáčím hlavou ze strany na stranu, prohlížím zasněžené pláně, držím volant a šlapu na plyn. Jedu pomalu, klidně, nerušeně, bez zaujetí. Relaxuji.

Šlapu na plyn, na tachometru mám stovku. Reproduktory burácí. Na tachometru stotřicet. Homole. Šlapu na brzdu. Na tachometru padesát. Přede mnou auto, hodím blinkr, předjíždím. Stále Homole.Tachometr ukazuje osmdesát. Šlapu na plyn stále víc. Bílý koberec zmizel vlivem technické soli a pneumatik aut. Blinkr, plyn, tachometr ukazuje stočtyřicet. Přidávám volume, projíždím další vesnicí. Nezpomaluji. Přeletím přechod plný lidí, nepustím je. Užívám si jízdu. Adrenalin stoupá, mozek se prokrvuje, reflexy se zrychlují. Blinkr, plyn, blinkr, plyn, blinkr, plyn......

Bílá světla, míhají se mi nad hlavou. Kde to jsem? Bolest. Necítím nohy. Spoustu lidí, křik, znovu ta bolest. Chci zvednout ruku. Nejde to. Hlava, zas ta ukrutná bolest. Co se stalo? Kde to jsem? Zavírám oči únavou.
Znovu ta bílá světla. Ne. To je jiné. Něco tam je. Je to stále jasnější...........