Něco se asi zase děje.

05.Říjen 2009

Nevím, čím to je. Ale zdá se mi, že se svět okolo mě mění rychleji, než je obvyklé. A co se mi jeví ještě záhadnější je to, že se mi zdají lidé stále více rezistentní proti ranám osudu. Lépe se jim hojí rány (nemyšleno fyzické), které utrpí. Jsou rychleji pryč a vzpomínky na ně blednou až moc rychle. Možná je to uspěchaností doby, možná je to změnou mého životního stylu, možná se opravdu všechno začalo z ničeho nic měnit.
Potkávám stále víc lidí s neutrálním postojem, neutrálním pohledem a bůhví ještě s čím neutrálním. Lidi se předtím víc smáli a víc křičeli, dnes jdete po ulici a smích slyšíte jen zřídka, spíš potkáte unavené neutrální obličeje. Lidé si najednou začali navzájem nevěřit a s tím jde ruku v ruce ohrazení a posléze neutrální postoj. Sám znám jen pár lidí, kteří dokážou tento stereotyp prolomit, ale i ti se pomalu nechávají unášet proudem negace co panuje v těchto dobách. Lidé by se možná měli zamyslet co vlastně chtějí od života. Co od něj čekají. A možná by se podle toho měli začít taky chovat. napsal/a: vitin 16:05 Link komentáře (0)



Štěstí ?

05.Leden 2009

Je zvláštní, jak málo může stačit člověku ke štěstí.
Co je to štěští? Někdo by řekl: ,,muška jenom zlatá". Ano, tento citát ze Školy, základ života asi všichni moc dobře známe. Jenže neodpoví nám to na otázku, co vlastně štěstí je.
Já jsem byl osobně několikrát šťasten a mušku, natož zlatou, jsem v té chvíli neviděl.
Víte kde je hranice štěstí? Kde začíná? Co k tomu potřebujete, aby jste byli šťastni?
Je tu ještě jedna dost důležitá otázka. Jak poznáte, že jste šťastni a že už nemůžete být šťastnější.
Je zvláštní, že i relativně šťastní lidé chtějí pořá víc a víc štěstí a je relativní, že většinou přijdou při tomto honu za zlatou muškou i o to štěstí, co jim zbylo. Kdo se dost brzo nezastaví a nezamyslí se, může ztratit mnohem víc, než si je schopen připustit.
Že chcete odpověď: ,,co je to štěstí"?  Kdo by jí nechtěl? Já vám tuto odpověď dát nemohu, jediné co mohu je říct vám, co mě stačí ke štěstí.
Tušite?
Stačí mi tak málo, jako jsou dvě upřímě myšlená slova.
Už tušíte?
Ty slova jsou miluji tě.  Teď si můžete brblat cokoli o klišé, nebo o trapnosti, ale je to tak. Nikdy jsem nebyl tak šťastný, nikdy mě nic nedokázalo pozvednout v nejhorších chvílích víc, než tyto dvě slůvka.  Drobnost, že?  Pro mě ne. napsal/a: vitin 14:05 Link komentáře (4)