0Matt0

Mluvím tu o tom, jak to ve skutečnosti je, a mluvím ze své zkušenosti. Každá zamilovanost je na začátku vztahu strašně moc velká a pak opadá a přichází na řadu chyby a žárlivost a scény a hádka atd. každý to dobře známe. Tenhle článek není nijaká rada ani ponaučení je to prostě jen k zamyšlení těm, kteří si tím prošli a myslím, že ty tam Hani spadáš taky. Jen v málo případech se takzvané růžové brýle vrátí. A jejich nesmyslnost je mnou myšlena tak, že bez nich by byl vztah mnohem reálnější. Ale pokud jde o mě tak myslím, že nebýt těchto tzv. růžových brýlích na začátcích vztahů, nikdo by ani s nikým nechodil.

To ano, ale nejde přeci o podezřívání. Tedy ne vždy. Člověk jen žárlí. Miluje natolik, že nedopustí, aby na jeho milovanou jiný jen pohlédl. Je to přehnané, ale žárlivost může být i hezká. Koneckonců, tím jeden druhému dokáže, jak moc ho miluje a jak mu na něm záleží. Dokáže mu to tím, že se o něj zajímá, tím, že o něj bojuje, tím, že si toho druhého hlídá, z čehož vyplývá, že nedovolí, aby se dvořil jeho milované jiný.(ovšem, ne každý umí dát svou žárlivost najevo...)Ale, teď mě napadá, že na tom podezřívání také něco bude... Když si vezmu podezřívání jako takové, tak je to trochu něco jiného. Člověk si hledá záminky proč žárlit a dělat scény. Hledá si je i tam, kde nejsou,viz. "Komu se chceš takhle zmalovaná líbit?";"Aha, zase jdeš s tou holkou?"....

A co se zamilovanosti týče, já jsem to celé pojala, jako že samotná zamilovanost=růžové brýle. Ale pokuď jsi to tak nemyslel, jak jsi to tedy myslel? Nazval jsi to "Nasmyslnost růžových brýlí" a píšeš zde o zamilovanosti a následném podezřívání. Jak jsi to tedy myslel? Jakou roli zde hrají ty brýle? Má je snad ten dotyčný nasazené a když je sundá, zjistí, že je vše jinak? Ale copak neni zamilovaný i když je sundá? V tvém příběhu mi tento muž přijde v druhé části zoufalý. Jakoby samotnou ženu nezvládal, přerůstá mu přes hlavu. Je žárlivý, ale vadí mu, že i ona je žárlivá. Jak by měli dva tuto situaci řešit? Rozejít se nebo se snažit? Ten muž jí miluje, ale asi pro něj neni dost dobrá. Možná on pro ni neni dost dobrý a on si to uvědomuje, ale tak jak to dopadne? Jak tohle vyřešit?

Člověk by měl být zamilovaný i bez těch brýlí, o tom je láska.Když člověk vybere správně a miluje partnera tak nepodezřívá, prostě miluje stále. A člověk ví o lásce mnohé, pramení to asi z jeho dlouholeté zkušenosti,( myslím tím pár tisícovek let) ale není člověk jako člověk.Mladý člověk toho moc neví.:)

Já myslím, že právě pro ten krásný pocit zamilovanosti jsou růžové brýle dobré. Co je lepší? Podežřívat toho druhého nebo být zamilovaný? Ale asi bych preferovala něco mezi tím. Prostě-ani jedno nepřehánět. I když... Co člověk ví o lásce?