« Domů | PŘESUN BLOGU!!!!! » | Mám nápad...vlastně nemám.. mějte ho Vy. » | Do roka a do dne » | Má baječná seznámení a láska nad kterou není ;-) » | Jsi moje, jsi jediná.. » | Každý den... » | Vzpomínám a nezapomenu.. » | Jak poznat Kokota » | Jsi... » | Googluju lásku »

Příběh Pana Sebastiana Verba II. část | Povídky

Sebastian Verb se odebral domů. Když přišel do temného bytu, bylo již pozdě po půlnoci a v pokoji bylo otevřené okno. Dovnitř vnikala chladná zima. Sebastiana jakoby objala samotná smrt při vstupu do pokoje. Přistoupil k oknu, kterým dovnitř vnikalo světlo z pouliční lampy a vytáhl z kapsy onen papír se vzkazem. Světlo z lampy se na něm odraželo jako na vodní hladině a nápis z něho vystupoval na povrch. Pan Sebastian usedl na pohovku s láhví v ruce a po chvíli usnul.

Znenadání ho probudilo silné zabušení na dveře. Pomalu vstal a loudavými kroky se dobelhal ke dveřím. Otevřel těžké dubové dveře a strnul hrůzou. V temné chodbě vystupovali obrysi postavy v černé kápi, která v náručí držela křičící dítě se zabodnutou dýkou v hrudi. Dítě i přes obrovskou dýku v jeho tělíčku nepřestáválo brečet a dýchat. Sebastian natáhl ruku do prostoru k dítěti ale to se rozplynulo jako dým. Pan Sebastian stál strnulý hrůzou proti hrůzné postavě zahalené v černém plášti.

Co teď? Je to smrt, přišla pro mne? Jsem snad stále opilý? Sebastian si promnul obličej a zašátral v prostoru. Tu ho chytla postava pevně za předloktí a sevřela. Sebastian cítil palčivou bolest a křičel bolestí. Po chvíli ho postava pustila a rozplynula se stejně jako ono dítě.Jen otisk jeho okovaných bot byl vypálen do dřevěné podlahy. Sebastian padl vyčerpáním a bolestí na podlahu a omdlel.

Ráno po probuzení nevěděl, co se stalo.Byl to jen sen? Nebo snad halucinace z té whisky? Když tu ucítil palčivou bolest na předloktí. Podíval se na něj a uviděl vypálený podivně zdobený nápis: ,,SEB21".

Co to znamená?  Co se to v noci vlastně stalo? Pokračování příště:)

No tak to se nám to nějak přiostřuje a kdo bude ta dáma se pořád nějak nedořešilo. Nu jsem napjat jak tětiva indiánského luku :)

Musim se přiznat, že při přečtení druhého odstavce jsem měl divný pocit, jakoby za mnou někdo stál. Dobře odvedená práce s tim dítětem! :)

Přidej komentář