0Matt0

Kolikrát už sem tyhle slova použil. Když na mě padne splín, je mi do breku, nic mě nebaví a většinou začnu vzpomínat. Vzpomínat na minulost, na staré dobré časy jak se říká. Většinou na mě špatná nálada padá večer, nebo při sychravém počasí. Přijde z ničeho nic, a usadí se mi v hlavě jako havran na větvi. Většinou se koukám na okolní krajinu, u toho se mi nejlépe přemýšlí. Vždycky když si připadám k ničemu a ,,nemocný samotou" začnu vzpomínat. Vzpomínky jsou hrozně krásná věc, když je umíte použít. Když je mi opravdu hodně smutno, ponořím se do nich, jako do jezera. Vzpomínám na to špatné a většinou se vypláču. Pláču tak dlouho, dokud mě nezačnou napadat ty radostné chvíle. To se pak potutelně začnu usmívat s očima plnýma slz, až se rozesměji úplně. V mém životě se toho doteď událo hodně a díkybohu mě obklopovalo mnoho skvělých lidí.Teď si možná řeknete, že to zní jako nějaký projev na oslavě narozenin ale ne. Opravdu jsem byl obklopen skvělými lidmi, které bych za nic na světě nevyměnil. Například moje rodina. Nadávám na ně, na jejich požadavky, zákazy příkazy trapné poznámky a rozhořčené nadávky. Patří to k životu, a já vím, že vždycky budu mít v srdíčku místo, kam si je schovám a budu je mít rád. Spoustu věcí jsem v životě udělal špatně a možná bych je i chtěl změnit, ale vím, že kdybych se do té situace vrátil, udělám to úplně stejně. Jsem už takový, jsem stejný a tím, že znám konec příběhu, se nic nezmění. Jedna moc milá slečna o mě kdysi řekla, že jsem jako oříšek: zvenku je to tvrdá hrubá skořápka, ale když se vám ho podaří rozlousknout, čeká na vás moc dobrý oříšek. Možná takový jsem, možná ne, to ať posoudí jiní. Vím jen, že když mám  tu ,, Melancholickou" začnu na ty všechny lidičky a na to co jsem s nimi prožil vzpomínat a i když mi tečou slzy, uvnitř je mi takové zvláštní teplo. Mám kamaráda, který se s těmito pocity potýká často a často o nich spolu hovoříme, nebo jsme kdysi hovořili. Naše sáhodlouhé debaty do pozdních nočních hodin ale nikam nevedly. Nevyřešili jsme nic zásadního, ale já si ho vážím za to, jak mi otevřel svoji duši a nebál se mi sdělit svoje pocity.

Říká se že chlapi nepláčou... Je to blbost. Každý pláče,protože Splín, Nostalgie, Melancholie jsou jen a jen vzpomínky a padají na každého. Ta nálada je krásná i strašná zároveň a přesto bych se jí nikdy nechtěl zbavit.

Kdysi dávno jsem svoje problémy a niterní pocity probíral ještě s jedním kamarádem. Seděli jsme na letišti, kde tehdy hlídal a koukali na západy slunce mnohokrát. U toho nás napadaly různé myšlenky, z kterých se vyvinuly dobré teorie. Ten člověk mi také hodně pomohl. Vydržel jsem ho poslouchat hodiny a hodiny.

Paradoxem je, že i když se snažíme sebevíc, děláme chyby a já jsem oběma těmto lidem ublížil. Bohužel jak už jsem řekl zachoval bych se stejně. Je to asi ta moje hrozná povaha , ale každý si v životě neseme nějaký trest.

Lidi potkáváme a opouštíme. Já však vím, že je nikdy neopustím, budu si je nosit v hlavě a když na mě padne zase ta ,,Hloubavá" vzpomenu si na ně. I když budu plakat. Pustím si krásnou melancholickou hudbu a upadnu do své mysli. Ponořím se do ní a nevylezu, dokud mi nebude dobře.

Lék na lidskou duši neexistuje, kdosi řekl. Já si ale myslím, že lékem je jiná lidská duše.

Autor: 0Matt0 dne 20.Leden 2010 v 01:34 |