Ale ne že bych chtěl přestat psát,to ne,baví mě to,v určitém smyslu i naplňuje a pomáhá.Rozhodl jsem se teda pro jiný blog.Založil jsem ho,pojmenoval,upravil vzled a začal psát první text na nové půdě.Veděl jsem že se kromě toho musím taky tady rozloučit a proto jsem nechal psaní a vrátil se sem,abych to ukončil...Napsal jsem nadpis a dal se do toho....JENŽE!...ono to nešlo...nebyl jsem schopný napsat ani písmenko.....sevřel se mi žaludek,obličej zesmutněl a prsty ztuhly jak kdyby je někdo zmrazil....Ani jsem netušil jak silný vztah k mému blogu mám...Ano,vložil jsem do něj kus svého já a proseděl u jeho psaní už mnoho hodin.A jak jsem tak tady seděl,projížděl jsem si starší a starší článkya vzpomínal na všechny okolnosti a příhody,které se těch témat týkaly.Byla to pro mě taková silná nostalgická chvilka.V tom momentě naprosto zmizela jakákoliv představa o ukončení tohoto blogu.Bylo by to pro mě jak ztratit nějakou důležitou osobu,někoho,komu se můžete svěřit a zároveň tím vyjádřit svůj názor....a rozhodnutí bylo jasné-tenhle blog bude žít dál!I kdyby ho nikdo neměl číst,stejně ho budu psát a nezbývá mi než doufat,že zde třeba časem vychytají chyby a pak i já budu moct naplno oslavovat:).A vy se možná časem dočkáte ještě druhého blogu,jestli s ním teda začnu.
